Beze světla

Když se moje nebe stalo příliš silným stiskem na hrdle
Který zanechává modřiny
Na bílém krku vonícím exotickými květinami
Poprvé jsem hrála barvami pastelek vykukujícími ze školního batohu
I orchidejemi v deštném pralese

Zůstaň dnes se mnou a drž mě za ruku
Tím správným způsobem
Co se naučíš jen o půl třetí ráno
Na Štefánikově mostě s prostupujícím kouzlem

Jsi důvodem zatajení zážitků zpod osvětlené výlohy
Jsi pohasínající cigaretou v koutku mých namalovaných rtů
Jsi důvodem mých opilých ran i stesků při poledni

Přeju si vycítit nebezpečí přílišných setkání na přechodě pro chodce
Kdy mě mé nebe dožene
Vláčí po bílých pruzích betonu
A kolem se valí masa nevšímavých těl

Možná nejsem dost
Možná jsem jen příliš
Když pláču na patníku špinavá
Otevřená každé ruce
Která mi je nabídnuta

Bojím se spát
Tak chmury plaším sny
V tunelu bez osvětlení

Znásilněná mysl se totiž reflektorů aut bojí