krásný večer drahá přítelkyně. Snad vzpomínka na mě už zcela nevybledla a nepřikryl mě prach minulosti. Z nostalgické vzpomínky jsem se přišel projít po loukách tvého nitra, které svým jedinečným způsobem promítáš do svých básní. Nikdy jsi mě nezklamala a četbou tebe jsem nalézal to, co jsem zapomněl, že jsem ztratil. Chci věřit, že jednou, a třeba jako vetchý stařec, si přečtu vše, co jsi napsala. Přeji ti krásný večer a mnoho krásného do dalších dnů.
29.11.2009 20:06:00 | černočerný
naj na tuhle básničku Levandulko nikdy nezapomenu,díky.Otevřela mi oči a vzpomínky
27.03.2007 09:25:00 | adinka
Jestli stojí za to pro někoho polykat slzy, tak jsou to ti, kteří se nebudou usmívat, když budeš plakat.
10.03.2007 12:23:00 | Rádoby zoufalá
Básenka hodně bolavá, ale tak moc nádherná ... jsi velmi dobrý člověk, který má rozum a srdce na tem správném místě, je vidět, jak moc Ti na druhých záleží, máš srdce velké pro všechny, ale vím, že zarytí jsou tam jen někteří, to je dobře. Nebudu tuto báseň hodnotit, za jedno víš proč, a za druhé to ani nepotřebuje. Hezký víkend.
24.02.2007 15:47:00 | NikitaNikaT.
Taky častěji pláču uvnitř...ve mě...než na povrchu...proto občas ty depresivní básničky. Takové ty, co dávají smysl jen mě:-)
23.02.2007 16:58:00 | Lucyane
..pláč, smích, bolest, radost..stále se střídají..
.. každému.. chjo.. :-)
22.02.2007 18:59:00 | isisleo
Je to úžasné,ale bohužel si musí každý odplakat to své.Sám se musíš se svou bolestí vyrovnat.
22.02.2007 17:50:00 | Lota
Tu báseň jsem psala pro Tebe, víš... a tím andělíčkem se zlámanými křídly jsi Ty... sluníčko ;-) ... ale bude líp, uvidíš ;-)))
22.02.2007 15:05:00 | Levandule
..jsou zase lidé, kteří by místo tebe plakali...aby ty jsi se mohla smát.
22.02.2007 12:49:00 | Mourek
Opatrně Levandulko...ať tě vnitřní slzavá povodeň nedostane!/ale co bych učila orla lítat,žejo?;o)/
Líbí se mi,připomněla mi (aniž bych tušila proč)všechny ty maminy co tohle nikdy neřeknou...
22.02.2007 09:40:00 | Navire
... je to o těch příbězích, které mi v posledních týdnech vstoupily do života... a já je žiju s nimi, s těmi milými, hodnými lidičkami, kteří mě poctili důvěrou... (jen to nepíšu ke každé básni)
Takže, kamarádi, nemějte strach, já jsem pořád v pohodě, u mě se nic nezměnilo... jen neumím slepě přihlížet, prožívám pocity s anděly, kterým někdo polámal křídla... :-(
22.02.2007 08:09:00 | Levandule
Neboj, nejedná se o mně... jen trošku pomáhám jiným a jejich smutky vstupují do mě...
22.02.2007 08:04:00 | Levandule