Naděje

Jaká to krásná a čarovná noc,
ve chvíli kdy kouzla mají tu moc.

Ve chvíli kdy noc změní se v den,
ve chvíli kdy se pod víčky objeví první sen.

Ve chvíli kdy měsíc vzhlédne se v hladině,
v té chvíli objeví se v náručí mámině.

To Naděje zrodila se ze Štěstí, to neznáme jen z pouhých pověstí.

Měsíc na počest jejího zrození, vytvořil na nebi svém pro všechny znamení.

Posypal nebe tisíci hvězdami, že Naděje, dcera Štěstí, je mezi námi.

Až na kolenou budeme klečet a Štěstí se k nám otočí zády.
Až budeme brečet a ztratíme své kamarády.

Až dopadneme na dno a nebudeme se moci zvednout.

Až ucítíme v duši prázdno a sny naše začnou blednout.

Až dny nám úplně zevšední ..... pak vzpomeneme si že Naděje umírá poslední.