potkala ho
mezi tekutými písky
v oku bouře
mu neviděla do tváře
nedotkl se jí
jen
vnímala empatii
noblesu
tajemnost…
mlčky se drželi jediného stromu
četl jí v očích
strach
chtěla mu důvěřovat
přesto to nesvedla
z praskliny v nebi
sjel blesk
oko se zavřelo
padající písek
bolel
pálil
ohýbající se větve stromu
na zádech mu ležel cop
smál se na ni
něžně a důvěrně
a jí bylo líto
že odchází
zůstaly jí jenom
prázdné dlaně
od ptačích
per
... dnešní andělské smyčce ...
... něžně si pějí svůj song ...
... láska je prostě nejskvostnější okamžik ...
... a když v nás byť jen kousínek zůstane ...
... víme, že byla opravdová ...
... tak to prostě cítím já ...
20.05.2018 19:01:11 | Marcella