♥ ~Jako z alabastru

~~~
Ta dívka
má jak z alabastru
bledé tváře
něco si tajně píše
do svého kalendáře,
pak jednu stránku otočí
týden je zase pryč
slzy má v očích
velké jak míč.
Vždyť je to celá věčnost
co ji chlapec opustil
brzy se vrátí?
Ne,to ji přece neslíbil
ona však chřadne
bez něho uvadá
stejně jak bez vody
ta růží zahrada.

Au,o trn se teď píchla
do malíčku
a kapka její krve
spadla růži na větvičku,
tam co se znenadání
ten krásný motýl posadil
nebe se rozzářilo
dívce se smutek z hlavy
rázem vytratil.
Na lavičce,
u poslední rozkvetlé růže
viděla sedět mladého muže,
podá mu ruku
a on ji ruku políbí.
Potom se do svých očí
oba dva zahledí.

Na první pohled,
♥ ♥ ♥
stačilo jen malou chvíli
ti dva láskou
k sobě zahořeli.
Alabastr na její tváři
už se zase červená
on je její milý
a ona?
Ona je jeho lásenka
nádherná,jediná
čarovná...
A krásná jako růže květ
dál netřeba nic
vyprávět

~~~~~~