umění odcházet

změna bylo život

teď je tu jen šeď

tak nebreč, když všechny listy ze stromu opadaly

a tys žila jen ze vzpomínky

na jeho tehdejší bohatou korunu..

 

 

dalo ti to hodně

přátelé, které už neznáš jménem

jednu zpackanou uličku hanby

která v ranním tisku nebyla

šedesát kilometrů do ráje

slávu vrtkavou dámu

ze stejného kalichů pít jako ti slavní

prchavost okamžiků naprostýho štěstí

bylo to blíže, než si myslíš

nebo to bylo ve skutečnosti dál

jen se všichni báli podívat

 

 

opouštím stránky novin

teď spálila jsem je v prach

tak si párkrát zavzdychej

jde se dál

jsi jenom pisálkem, co pro ně jednou psal

na ty matně žluté stránky napiš poslední vzkaz

že bylo to fajn

ale nechci se vracet

už znovu nikdy zas

neohlížet se

nebejt patetická

ta největší láska přivedla tě sem

tak si piš

a piš

dál

 

 

bez nich...