přítmí starého
polorozpadlého kostela
těžké dveře
se skřípotem otevírají
cítíš
ztuchlinu těžkých závěsů
starých kostí
pokrytých
prachem minulosti
paprsky večerního slunce
se snaží urputně prodrat zašlými okny
tetelí s v nich částečky prachu
od tvých kroků
tvoří
siluetu padlého anděla
propaluje tě
očima
v koutku úst
škleb
z dálky zní
starý chór
je blíž a blíž….ještě blíž
sevře tě do své náruče
nemůžeš se hnout, dýchat
chlad
takový, že jektáš zubama
husí kůže
v hlavě
temno
doutnající jiskry
dávných ohňů
hříchů, obětí, vin
je tam…..
všechno…..
věčný začátek
věčný
konec….
Je v oblíbených, četl jsem dvakrát, první strofa se mi líbí, druhá taky, obzvláště její prostřední část, akorát dumám nad koncem básně, ten si vykládám různě. Zaujal mě song, neznám... :)
29.05.2018 19:27:25 | Stavák
Moc děkuji...konec. tam jsem se zaobírala tou písní.....tak nevím...tak, mne to napadlo. děkuju!
30.05.2018 15:24:21 | Anděl
Hluboký... Starej Chlor mě dostal... Pěkný
29.05.2018 18:11:40 | hidenpoet
Děkuju...jelikož nevím, zda opravdu či sarkasmus, odpovím takto: pokud se Ti to líbí, líbí se Ti to. Pokud se Ti to nelíbí, nelíbí se Ti to.
30.05.2018 15:49:42 | Anděl
... Namouduši ...
... život zase přebolel ...
... ostatně tak jako vždycky ...
... v koloběhu života ...
29.05.2018 11:21:14 | Marcella