Samota

Životy se obracejí v hrobech
Lidé v rakvích na dálnicích
Pohár jim už přetek
V práci sedí v kotcích

Nedokážu zapomenout na tu samotu
Na tu krutou samotu, od všeho lomozu
Daleko, přesto přímo v epicentru hluku
Zpětně bych si řekl, klid hochu

Ale pořád na to nedokážu zapomenout
Rád bych si řekl, nech to zdechnout
Ale ta samota byla jako mor, pokud se vrátí
Budu sám sám, opuštěný tvor