Enjoy THE Freeman

jednou tě překvapím
jednou možná
až zapadne slunce a až to tady všechno vychladne
pak ti ukážu
jednou to všechno co chci mít dokážu
získat a potom se budu na tebe dívat z vrcholku hory
a nic mi to nevezme
už nic
nikdy
možná

protože se nezastavím už nemůžu zastavit jedu příliš rychle
ale někdy sám sebe překvapím

jednou tě získám a nic mi tě už nevezme
až budeš na dně a já budu pod tebou

až naprší a uschne setkáme se v makovém poli
prázdných zítřků a vypleněných slunečnic
polorozpadlých nadějí
tam se sejdeme
a tam si to řekneme
okna do nebes dokořán
a stále fouká jižní vítr
jen jako by bez dechu
bez vášně
už je to zřejmě tady konec všeho co něco znamená
se stává skutečností

dokážu tě nezachránit před tebou
a zvládnu tě položit na lopatky
vytrvale a pozvolna tě škrtím
stávám se tvým hlavním podpůrným systémem
dokud tě nezničím
a sebe taky

někdy sám sebe taky překvapím

pět

už jen pět let a zima bude pryč
přidám nové končetiny a půjdu si po svých
do ztracena
čas je relativní
prostor je v hlavě
a ty a já jsme jen vlnění které zachytil něčí přijímač


jsme dvě duše uvězněné ve vysílání svého života

a je nás stále víc



a víc