Jako linka bezpečí

krása je nedozírná, lepivá a křehká, ze snů tenká vrstva plastu do trubek namočená kleštěmi z ocele
sklo roztříštěné bodavým pohledem tupých sekyr
letících skrz okno příbytku bezdomovce
pod kartonovou krabicí svíjejícího se slimáka, sladkého jako dort

není místo

čeho bych se bál

chřestýš vyplázl chvost

a utíkal dál

před pokojem za pokojem nikdo nesmí nikomu nic dát, nebo nebudu smát

se třeba

za úsvitu na záchodě, za záchodem na světle lucerny bílé Lucie štíhlé jako prasklá kost
bílý sníh unáší větve do příkopu spadlo dítě a polámalo si hlavu o stůl šikmý jako veka
nemocného pekaře strhla se deka jako strup

z těla


mrtvé matky


hnus




je nedozírný taky.