"Noci stvořené pro věci, které nemůžeš říct druhej den"

Při procházce po Hradčanech
hrál jsem si s tvými vlasy
v kterých byly vločky sněhu
a pak zase květy
vonící tvou něžností
chci vědět, co mělo být pak
řekni mi, kým jsi v té době byla
nebo kým jsi teď
ztratil jsem se v tom

pořád ještě cítím tóny
tvých doteků
na kůži i pod ní

kdybych se podíval do tvých očí
jsou jako hvězdy
taky už můžou být dávno mrtvé
a vzdálené miliony světelných let

koupil bych trochu spánku
s tebou
zatím je jen v zástavě
za alkohol nebo trávu
abych se stejně v noci probudil
vedle slibů

proto každé ráno vstávám
víc unavený
víc opilý
každým dnem tě víc a víc nenávidím
a taky jsem tě nikdy víc nechtěl

bylo to krásné
ale nevím
zda jen proto
že jsem tomu věřil.