Konečná

Jednou se na cestu
vydám až na konec,
neujdu už trestu,
jednou mi spadne klec.

Jednou mě dostanou,
chytí mě za vlasy
a zlomí v kolenou,
vítr už šeptá si.

Rozsudek v obálce,
provaz mi splétají,
klepnou mě přes palce
a boty sundají.

Vydám se uličkou
hanby a prokletí,
tou sklaplou pastičkou
z níž duše odletí.

Jednou Tě políbím,
bude to naposled,
nic už Ti neslíbím,
jen půjdu na výlet.

Na výlet bez ptaní,
na cestu bez cíle,
vrátí Ti do dlaní
popel a popílek.