death astronaut in space

kdo ukradl cizí loď která měla plout mořem neštěstí ke štěstí
a kdo se díval na cizí lidi stojící opodál když mířil za svůj zenit
pryč
a rychle
opustit život který za to kdysi stál?

vše co jsem ti dal
jsem si zase vzal

když je naděje dávno pryč a my daleko od místa kde jsme spolu začali
rozvíjíme své představy do nekonečných cizích vesmírů a rozpínáme se
pleteme se jeden druhému do cesty

příliš mladí na konec ale dost staří na to už znovu nezačít


jenže....



kdo vlastně jsem když ti to říkám
když ti to chci říct ale ty nemáš jak slyšet
nemáš jak to znát a nemáš jak mě vidět
a nikdy nejsi tak sama abys byla osamocená
žádná další šance žádné nové zítřky
jen vést se svým proudem a plout dál od tebe
a od sebe taky
přirozeně
a neptat se tě proč a jak a kdy a jestli
protože když sem nepatříš teď
nemůžeš sem patřit ani jindy


a možná to už všechno víš ale dny nejsou roky
a zdi vystavěné ze vzpomínek jsou
chatrné a nikdy je nebude třeba dobývat

protože život patří
těm kteří ho žijí



tak kým teď vlastně jsem?

jen tak mimochodem
ztratila jsi
se
někdy
tím samým způsobem
jako já
právě
teď?


to co ti vezmou
dostaneš v jiné podobě zase zpět


ukradneš cizí loď a zastavíš tím běh dějin
rozbiješ budoucnost na střepy a potom
tě čeká něco jiného
něco co můžeš rozbít taky
tak to udělej
miluj své možnosti a rozbíjej svá budoucí já o imaginární zdi které kolem tebe staví tvé ego
rozbíjej si hubu
mluv k sobě
vidíš ji
jak stojí proti tobě
ale neuděláš to
neuděláš nic


protože to chceš ale nechceš to protože to chceš

sleduješ měsíc
a slunce na jednom nebi
a těšíš se tam
tam kde je ona
chce se ti tam
a toužíš s ní být
protože už ti na světě mnoho nezbývá
odcházející mávají dávno oslavovaným a padlým hrdinům své doby

když ztrácíš víru a směr máš na jazyku kovovou pachuť
když nevíš co chceš a nevíš kudy tam kde to najdeš
kde to objevíš a ponecháš si to pro sebe
jenom pro sebe



takové to je
takové to ve mně je a takové to zůstane

anebo ne?