Taverna

Tak jako vzdálený tmou nesoucí se pláč,
kroky nás zanáší jak slepce bez zraku.
K sobě - A já znaven silou svých přízraků,
ulehám v cizím objetí - jak starověký spáč.

Chtíc polibky sklidit z jiných rtů,
slýchám hlasy jež lichotně se linou.
Vinou stávám se obětí své touhy,
v posteli spím s jinou ženou,
než se jeví v mystérii hříšných snů.

Však za bouře a temných vzlyků skal,
v krčmě - opilý tvou krásou se tě ptal.
Kdo vytesal ti v očích démantový svit?
Kdo byl ten co jiskru hvězd vtiskl ti?

Odpověď svlečená bez ostychu.
Probudila ve mně skrytou pýchu.

Říkáš-li:
"Přec nikdo jiný než-li TY"