Konstrukce

Když všichni přátelé odejdou
Zbýváš jen ty a stud
Co přišel jako na zavolanou
Protože slova najednou ustala

Lákavá rána
Kdy ti vlhnou rty krůpějemi rosy
A šťávou z ostružin
Nasbíranými do dlaní u polní cesty
Nesmiřitelné ticho drásá
I zpěv ptáků ustal

Oba víme
Kdy přijde bouřka
Čekáme na ni jako na smilování
Protože po bouři se zákonitě pročistí vzduch
Jen blesk možná uhodí do kříže
Abychom pak ve svorném mlčení postavili jiná boží muka

Vlečeš mě cestou
Do bezpečí samoty ukryté mezi kopci
Spaní na zemi
A zadržovaných slz

Vezmeš si mě?
Prořízlo ticho horizontu
V dálce se na znamení odpovědi zablýsklo

Všichni tančí v rytmu uvadajících pivoněk
Svázaných drátem do složitých ornamentů na slavobráně
V oslavě toho
Že stejně jednou
Všichni odejdou

Zbydeš jen ty a stud
A kytky přivázané lankem ke konstrukci věnce
Položené u zapomenutého kříže
Někde mezi kopci