Vím o louce

Vím o louce krásou tepanou,
kde vprostřed stojí les,
v úbočí zvěří hledanou,
kde říčka razí mez.

Tam květy, křídla motýlů,
pod řekou mechů krás,
životu skýtá azylů,
co z kmenů razí tras.

V těch krajích svému osudu,
kde zvěřstva čirý ráj,
si hrají svoji etudu,
a kol vše jímá máj.

Tu mezi stromy jejich hlasu,
bych řkal té luně svit,
i zběhne-li se podél času,
životu touha polapit.

Vždyť hleď co v dáli,
kde louky, kde sláma,
i ta pole, nejsou - zdali?
srdci tvému zcela známá.

I hleď co v kráse život rodí,
tu zem co očím našim hodná,
skrz jara pluje věčnou lodí,
to naše vlast - to země rodná!