ze srdce

V Tvé náruči schoulená,
utíkám před světem,
co bije mě po těle,
škrábe a křičí!

Oči mám zavřené,
nechci to vidět...
a už vůbec cítit,
tu bezbřehou bolest.

Mrchu, co v tisících podobách,
rozkládá mne zevnitř i zvenčí,
jako hadrovou panenku,
co děvčátko rve na kusy.

Nechci, abys to věděl,
že za úsměvem schovávám slzy.
Ne kvůli Tobě,
ale z bolesti.

S každým novým ránem,
o sobě ta kurva
dá vědět...
tisíci způsoby.

Mám dny, kdy drží
mě nad vodou,
jen víra v Tvou lásku,
a pak taky bolest.

i když dělám věci,
které bych prý...
vůbec zvládnout neměla.
Stejně mám pocit,
že zvládla bych víc.
Dokud zas nespadnu
z nějaké bedny.

Mám strach z neznáma,
co čeká mě za chvíli.
Zvládnu to vůbec?
Vím, že rodina myslí, že ne.
Vždyť vlastně k čemu...
a jsem vůbec k něčemu?

Jen díky Tobě,
dokážu se každé ráno,
znovu nadechnout
a jít...Bůh ví kam.

Jen v Tvých očích,
vidím ten žár,
který věří,
že zvládneme všechno,
co budeme chtít!