Balada pro banditu

Balada pro banditu

Úvod
/Uvítání, nasvícená Eržika vychází zprostřed pódia, přichází pomalu ke hraně pódia
Eržika stojí u hrobu Šuhaje a vzpomíná, v podstatě vzpomínkou shrnuje hlavní dějovou linku, pak zpívá a začíná děj, hovoří k divákům k šuhajovi

Eržičina vzpomínka:
/zacinkání zvonů/
Slyšíš, Šuhaji, loupežníku
zvony za mrtvé hříchy,
jsou písní pro Tvůj sluch,
hlas rodné Koločavy,
poslední nádech okamžiku /smutné slyšitelné povzdechnutí/
pro střepy zvadlé pýchy,
kdy druha zradí druh,
vteřina do popravy.

Zbyla po Tobě jen- balada -a píseň,
Řeka- má ústa a šumí ji,
je plná lásky s krví,
na dně,
snad najdou člověka,
kterého přemohla tíseň,
snad ji vyzpívají,
pro mne, pro tebe, pro ně,
je slyšet ve větru balada a píseň.

Píseň: zabili, zabili



Obraz
Láska a prokletí
Postavy:
Mužské a ženské svědomí
Uhlír, Šuhaj, Jura,
Tři sestry: Eva, Mara a Věra
Matka
Tři čarodějky

Děj prvního obrazu:
Nikola, jeho kamarádi Uhlír a Jura zběhli z války, potkají tři krásné ženy, s nimiž stráví noc, dívky po nich žádají lásku a chlapci ji na oko slibují. Rozhovor vyslechne matka dívek a žádá, aby si chlapci její dcery vzali, vyřkne kletbu, která se naplní, pokud chlapci nedostojí svému slovu. Chlapci slíbí, že si dívky vezmou, ale ještě téže noci chlapci matku i dcery zabijí a prchají z místa činu, každý svou cestou a za svým osudem. Dívky však byli čarodějky, kletba postihne i je, nespočinou, dokud chlapci nezemřou. Čarodějky vyřknou kletbu. K Šuhaji promlouvá jeho svědomí, jde za svou láskou Eržikou.

Mužské svědomí
Scéná – zhasnuto, svědomí mužské a ženské, každé z jedné strany, vypráví/
M:S.:Daleko za horou, slunce již vstalo /ukázat do dáli mezi diváky/
tichý splav rozpustil ve strouze vlasy,
láska prý v touze utonula
z oblak se červánků vyklepalo
slyšet je dívčí smích, hlahol a hlasy,
kterápak dívka by nemilovala? /pronikavý dívčí smích/
/dívky se smějí a přijíždí z hudebny, kluci z druhé strany/



Ženské svědomí:

Ž.S.:Tři muži leží tu, s nimi tři panny /svědomí ukáže na milence/
na trávě oděné do rosy,
o lásce šeptajíc, bez dechu v mechu,
plachá je nevinnost jak oči srny
a čísi kroky nabraly spěchu,/Svědomí ukáže směrem k matce nastraží ucho/
zítřek si milenci vyprosí /Svědomí sepne ruce v prosebném gestu/

Mužské a ženské svědomí:

Ž.S. :V plachetkách noci se milenci skryli,/milenci se drží za ruce/
Ž.S.: slunce je odkrylo pro cizí oči,/rozsvítí se zbylá světla na pódiu a pod ním/
M.S.:vina je nahá od kosti,
Ž.S. :ach kdyby počkalo jen malou chvíli,
M.S.: matka vše slyšela, vztek už s ní točí,
Ž.S.:láska prý není pro hosty./matka zaburácí vzteky a vjíždí na pódium, hledí na milence, kteří si vyznávají lásku, naslouchá jejich hovoru – nastraží uši/
/tři milenecké páry v polokruhu otevřeném do jevistě postupně hovoří a vyznávají si lásku.
Uhlír:
Tvé rty jsou plné jahodí
a sládnou při doteku
EVA: /s výsměchem/
a Tvé jsou z vlčích máků
Uhlír:
Tvá krása očím lahodí,
jsi kouzlem okamžiku
Eva: /zamilovaně s povzdechem/
Tys mé modro z podoblaků

Uhlír: / vychloubačně/
Mé ruce hory unesou /napne svaly na rukou, chvástá se svou silou/
a složí je pak k nohám Tvým/jako by kladl k nohám své milé přetěžké břemeno/
Eva: /nevěřícně, s výsměchem/
z ryzího slova chladný kov/mávne rukou, nevěřícně/
Uhlír: /chlácholivě/
jsi zaslíbena něhou svou,
budeš mým sladkým tajemstvím/chytí ji za ruce/
Eva: /s výsměchem/
štěstí je obuté do podkov


Jura: / zamilovaně/
Tvé kroky měkké po mechu,
jsi prosycena medem,
 jsi soutokem mých zřítelnic,
/varovně/
city se nedají vyvlastnit,
i lásce prý třeba je oddechu
Věra: / s povzdechem/
je oddávaným chlebem,
Jura: /touží po svobodě – konstatování/
má láska je stát bez hranic/ruka na srdce, naznačit rukou dálku/
motýl, jenž nejde polapit./lapení motýla v pěst, otevře prázdnou dlaň/

Věra: /zamilovaně/
Voníš mi mlékem a travou,
máš vítr ve vlasech,/pohladí Juru po vlasech/
/vyčítavě, počítá křivdy na rukou/
kosíš prý květy v rozpuku,
střádáš si poklady cizí,
ukrýváš city pod hladinou,
/zamilovaně s povzdechem/
bereš i dáváš dech,/ruce složené na hruď, zřetelné zamilované povzdechnutí/
Jura: /chlácholivě/
můj život dává Ti záruku,
že má láska nevymizí./ruka na srdce, zavrtí hlavou/








Šuhaj: /zamilovaně, svádí ji/
Jsi jitro, když se rozední,
jsi stolem, jenž se rozprostírá,/ukázat rukou rozprostřenost do dálek/
číší z které chtěl bych pít,/naznačit ústy polibek/
žena je prý koření,
znovunalezená víra,
světlo, jež chci rozsvítit.

Mara: /obdivně/
Máš na ramenou tíhu světa,/pohladit/
/vyčítavě, vypočíst na prstech/
znáš jen loupit, krást a zabíjet /facka/
Šuhaj:/chlácholivě/
pro lepší zítřky bez tyranů
pro příchuť jitra bez krve
Mara: / zamilovaně/
jsi vlásečnicí mého léta
/vyčítavě/
ač v ústech pálíš jako jed,
zabil bys lásku pro korunu,/vyčítavě/
Šuhaj: /svobodomyslně/
nic není naposled .
A láska? Vždy je poprvé

Matka: /výhružně/
Dosti již řečí,
/zařvat/buďte zticha,

zničíte lásku,
sotva dýchá.

Svědomí
Tu matka vyřkla kletbu zlou,
bouře zazněla nocí,/bubny/
krev pěnila se v hlubinách.
Pokud si dívky nevezmou,
pak všichni tři chlapci
krutou a zlou smrtí zahynou,
nesla se kletba v ozvěnách.

Matka a ozvěna – kletba:
Slova jsou pouze vítr v uších
a každý loupežník je lhář,/ukázat na chlapce/
jen prázdný mour a špína v duších,
jen ukradená svatozář.

Láska se dokazuje činy,
nikoli prázdnem holých vět,
tak vítejte chlapci do rodiny,
a svatba bude třeba hned.

Neberte nohy na ramena
sic na Vás čeká kletba zlá
až dovrší se slunovrat,
před láskou padnete na kolena,
schystá se svatba veselá,
sic jinak budete umírat.


/Dcery hovory k matce, postupně/:
Eva, Mara, Věra:
Eva:Matko/,Mara: ach máti,/Věra: matičko,
Eva:vdavky jsou na spadnutí již,
Mara:srdéčko plesá radostí,
Věra:zítra až kohout zakokrhá,
Eva:času zbývá jen maličko,
Mara:obléknem závoj do štěstí,
Všechny:/radostně/láska je řeka, která trvá.

Dívky:
Od zítřka navždy pouze s tebou,
pro život, který neporaní,
lásku si budeme předčítat
Chlapci:
pro narozený den,
ožení se muž se ženou,
dívky:
pro zázrak milování
Chlapci:
budeme při sobě stát,
dívky:
vem si mne, milý můj, vem.
/milenci se obejmou/






Mužské svědomí:
Svatba je přece holý hřích,
je tolik žen a spousta lásky,
co ještě dříme v přístavech,
hloupý, kdo vkročí do té řeky,
svatba jsou okovy na dveřích,
kletby jsou jenom mrtvé vrásky,

stačí jen vzíti matce dech,
vina je most, jenž pojí věky.

Uhlír, Jura a Šuhaj: / k matce chlácholivě/

Šuhaj:Ještě než půjdete s nocí spát,/plíží se blíže k matce/
Jura:nežli se ozvou vlci za vsí,
Uhlír: měsíček kulatý, /výhružně/krvavý,/ukáží na měsíc, aby odvedli pozornost od Šuhaje s nožem, který už je za matkou/

/Šuhajovi přátelé k matce a Šuhaj pološeptem matce do ucha /:
matko, matičko drahá,
musíte požehnání dát,

/Matka se otáčí k Šuhajovi a ten ji probodne/
/matka hlavu na stranu, vypláznutý jazyk/
Jura:zbydou jen kosti pro psy,
Uhlír:život je po lávce vrtkavý
Šuhaj:a zítřek, /mávnutí rukou/ nezná vraha. /zahazuje nůž, klade prst na ústa/
/Šuhaj a přátelé mizí ze scény, Šuhaj se skryje za oponou a zůstává na pódiu, kluci jdou ke sboru/


Svědomí

Uprostřed noci divý křik,/bolestný křik matky a dcer/
ach bědné lidské pokolení
matku jste oděli do krve
mrtvému v rubáši to sluší,
loupežník není poustevník,
ten nezná odříkání,
kletby jsou pohádkou pro mrtvé,
pro lidi se zbabělou duší.

/čarodějky vyjíždí z hudebny/
Čarodějky:
Proklety ať jsou kroky Vaše/všechny čarodějky
Láska se nemá obelhávat,
teď smrt Vám půjde ve stopách,
dvakráte smrti vyváznete,
potřetí smrt Vás navždy sváže
a zahalí vás chlad/hodí do dáli šátek/
rozmělní kosti vítr v tmách,
všechny čarodějky: nikdy už pokoje nepoznáte., /zaklínání/

Čarodějky: Píseň zrádná noc

Svědomí:

Šli všichni chlapci vlastní cestou
nechali dívky věčně spát,
pod travou, přikrývkou zelenavou
pod horou vysokou,
Šuhaj, ten zamířil za nevěstou,
Eržikou, dívkou, jíž chtěl si brát,
byla mu loukou, láskou pravou,
tu toužil milovat.
/Světlo na Šuhaje, který přichází na pódium a na dvě svědomí/

/Horní pódium, světlo na šuhaje, který je vprostřed mezi mužským a ženským svědomím/
Svědomí
M:S:Nikolo, Šuhaji, zběhl jsi z války,
Ž.S.:nevinné životy přeťals jak nit,
M.S. a Ž.S.:měl by ses kát a zaplakat,
Šuhaj:
zhřešil jsem lží a touhou,
život již nevdechnu zpátky,/hlavu ponoří do dlaní, pláče/
Svědomí:
M.S.:Jak chceš svou duši vykoupit?
Šuhaj:
bohaté šidím a chudým chci dát
s bohatstvím naději novou.

Svědomí:
M.S:Bylo však psáno nezabiješ!
Šuhaj:
Proč tedy Bůh dopouští válku
je snad voják dobrý/ukázat na diváka/, když musí zabíjet?
Ženské svědomí:
život je pro smrt sestrou
Šuhaj:
bez obětí nemiluješ,
pít pramenitou lásku,
chci pro ni změnit svět,
jdu svou vlastní cestou,
jdu za nevěstou
/Šuhaj jede k Eržice/

obraz Návrat Šuhaje
Postavy:
Eržika
Šuhaj
Velitel žándářů a další žandáři
svědomí
Děj druhého obrazu:
Eržika se vítá se svým milým Šuhajem, vyznávají si lásku. Šuhaje však ve skalním úkrytu vypátrali žandáři, chtějí ho polapit, jelikož zběhl z války a to se trestá, nehledě na to, že přepadává bohaté a jejich jmění dává chudým. Dochází k přestřelce, během níž umírá jeden z žandářů a Šuhaj i s Eržikou prchá. Stává se psancem.

Píseň jako se bělají
/Šuhaj přichází k Eržice, vítají se, dlouho se neviděli/
/Horní pódium, světlo na Šuhaje a na Eržiku/
Eržika:
Nikolo, vrátil ses mi s létem,/obejmou se/
z ohně a dýmu jsi vyšel s dnem ,
prapory bílé, vlají mírem,
šťastná jsem, šťastná, byls mi snem.
/házení bílých šátků -sbor/

Šuhaj:
/Chmurně/Přišel jsem z noci a popela
doufal jsem, že jsi počkala,
válka však ještě nezemřela,
běžel jsem pryč a salva zněla/salva- bubny – Monča/

Běžel jsem pryč a v srdci měl/ruku na srdce/
tam mezi prostořekou řekou/ukázat na řeku/
podobu Tvou/pohladit Eržiku po tváři/ a tisíc těl
nechal jsem za sebou prapory, /odhodí bílý a rudý šátek do hlediště/
mám krev na rukou/pohlédne na ruce a ukáže je divákům/

Eržika:
Omyji tvou krev ústy řeky,
nechám tě v sobě tiše znít/vezmou se za ruce/
s každým svým novým ránem
Šuhaj:
zůstanu s Tebou, lásko věky,
chci si Tě za svou ženu vzít/vezme ji za ruku, poklekne/
společně zestárnem,
budeme žít.

/z hudebny přijíždí velitel žandářů/Šuhaj a Eržika jsou na pódiu/
Velitel Žandářů:
,/přejíždí po pódiu sem a tam a křičí/Vylez Ty zběhu, bídný pse
válku jsi pověsil na hřebík,/Eržika předstoupí před Šuhaje, schovává ho/
schoval ses za bílou suknicí,
zradil jsi bratry v boji,/otočí se na diváky, ukáže na diváky a obrací se zpět k Šuhajovi/
sic jako včelka vtiskne se,
kulka a k smrti jenom mžik
oddělí od plev pšenici,
/Křičí/ať zhyne, kdo ve válce brojí
proti boji/rozjede se proti pódiu/

Šuhaj:
Chyť si mě, hlavní žandáři,/křičí a zve aby šli žandáři blíž/
pojďte si jen pro mě, hola, hou,
na téhle skále/Ukáže na skálu zlomíš vaz, zlomený vaz/

a s Tebou /ukáže na žandáře pak na diváky/ všichni do jednoho,
sejdem se v pekelným žaláři,
budeš se plazit po kolenou,
teď první ranou jeden  z vás,/Zamíří puškou a vybírá z diváků, jakoby rozpočítává, nemůže si vybrat/
vydá se napřed, nashledanou./výstřel – rána na buben – Monika/

Svědomí
Když padl výstřel, jeden žandář pad,/jeden člen sboru/
na srdce dýchl listopad
s Eržikou Šuhaj zmizel v tmách,/Zhasnou se světla na horním pódiu, šuhaj a Eržika mizí za oponu, ale zůstanou nahoře/
žandáři šli jim ve stopách,
slehla se po Šuhaji zem,
odjížděl s láskou úvozem,
skončila válka, co na plat,
bude se loupit a rabovat/rozlícený rabující dav -sbor. Odhazuje šátky a zbraně/

Píseň:
Horní dolní Ořešány,
kéž by pány pověšaly

Obraz Magery

Postavy:
Veteráni
Magery
Derbak
Svědomí
Veteráni a zběhové z války se vrátili domů, kde hrstka lidí, která ve válce nebyla, zatím nahromadila spoustu majetku, veteráni jej chtějí zpět a berou spravedlnost do vlastních rukou. Všude je bída a hlad a chce to zavést nový pořádek. Jeden ze zbohatlíků, je lstivý hostinský Magery, kterého chtějí veterání zlynčovat. Magery však ve své lstivosti a prohnanosti veterány uchlácholí a ti jej ještě málem zvolí starostou. Magery je doslova kam vítr tam plášť. Je si vědom toho, že až dorazí žandáři, vše nabere jiného směru a tak si musí krýt záda. Podpoří vznikající vzpouru lidí, zdánlivě se přidá na jejich stranu, tahá za nitky a intrikuje. Slíbí i vlastní majetek jako záruku a přimlouvá s, aby se starostou stal Derbak


Svědomí
Vetaránům z války bylo
dobře loupit, rabovat, /křik- sbor/
kdo tu zůstal, těm se žilo,
nemusel se války bát,
spravedlnost
ta má tenký vlas,
snad mír dlouho potrvá,
veteráni - sbor:
Derbak: pojďme hoši, k Magerymu, bude kvas,
Sbor a Derbak : Magery, hostinský, zralý je pro provaz./rozlícený dav přichází k Magerymu v čele s Derbakem/
/Scéna Mageryho hospoda – prostřený stůl, víno poháry/
Magery:
Vítejte, moji chlapci milí,/uctivým gestem zve dál,/
Veteráni - sbor:
nevíte zda jdeme po dobrotě,
Magery:
to nevím, ale vím, že po právu
včera jste v zákopech umírali,
já chudák, nestrpěl slámu v botě,/ukáže na boty a kabát/
Veteráni-sbor a Derbak:
vystrojíme ti popravu,
/Derbak se vrhá na Mageryho, ten ho odstrkuje/
Magery:
jiní tu bohatli a kradli,/ukáže na diváky/
předli si blahem jako kotě
všecko Vám dám, jdu pro smlouvu. /Z podstolu /police vytáhne list papíru/

Magery:
Ó, moji drazí chlapci,/uklání se/
popravy netřeba,/zavrtí prázdnými dlaněmi, zastavuje je/
ať hlava drží, krk i trup,/ukáže na zmíněné části těla/
všechny své pozemky dám obci,/ukáže na své pozemmky a na diváky/
víno mám, špeku na chleba/začne pobízet k pití vína – přípitek/
a na vrch přidám zlatý zub./ukáže na svůj zub/

Veteráni-sbor a Derbak:
kdo jedná poctivě, nemusí se bát,
Magery:
pojďte jen chlapci, budeme pít,/zve k prostřenému stolu,nalévá víno/
klít, zpívat písně a hodovat,/přiťukne si s Derbakem, který se chopil číše/
všecko co mám si můžete vzít, /ukazuje kolem sebe/
Veteráni – sbor a Derbak:
kdo takto mluví, má se starostou stát

Magery:
Já si té pocty nezasloužím,/kroutí hlavou, zádržné gesto rukama/
starosta má být poctivý a nemít majetku,
vědět kam se točí svět,/naznačí točení světa/
já byl jen sprostý darebák,
chytrý jsem a rád posloužím,/ukáže si na hlavu a klaní se/
/chlácholivě/
víno Vám naleji, za cetku,
/potutelně s úšklebkem k divákům/
rohlíkem budu Vás opíjet,
/zvučně/
starostou jedině snad /chvíli vybírá, zamyslí se a ukáže prstem na Derbaka/ Derbak.

Oslava starosty - píseň - Nebudu orat ani sét, jenom si budu přemýšlét

obraz Námluvy
Postavy:
Eržika
Šuhaj
Otec Eržiky
Matka Eržiky
Bratr Eržiky
Skupina žandářů

Šuhaj jde požádat o ruku Eržiky její rodiče, Ti ale svazku nejsou nakloněni, ruku Eržiky musí vykoupit penězi. Šuhaj uráží Eržičina bratra, který na rozdíl od něho zůstal žándářem a slouží dál samozvaným pánům. Eržičin bratr chce se Šuhajem svést zápas na život a na smrt, šuhaj bratra Eržiky probodne,a pak na varování Eržiky utíká před blížícími se žándáry a Eržiku si bere s sebou, a ta se za něj přeci jen provdá, čekají spolu dítě.
/Šuhaj jde na námluvy k rodině Eržiky, zůstává na kraji horního pódia/
Šuhaj:
Sousedé, jdu si pro Eržiku,/zvučně, bohatýrsky/
chci si ji za svou ženu vzít,
dejte mi prosím požehnání!
Vystrojíte nám svatbu k ránu/sebevědomě/
a nebo ještě dnes?
/Naproti Šuhajovi se objeví rozlícený bratr Eržiky, který Šuhaje nenávidí/
Bratr:
/oboří se na Šuhaje, pohrdavě/
Ty, bandita , vůdce loupežníku,
Šuhaj:
/obhajuje se/
těžké je po válce svorně žít,
život je /povzdech/protloukání,
lepší než snášet kosti pánům, /pohrdavě, ukáže na diváky/
a lísat se jak pes,
tak jako ty dnes

Bratr:
Za tu mou urážku životem zaplatíš,
Šuhaj:
život je pro mě jen měna bezcenná,
když naložit s ní neumíš
a s kůží na trh nejdeš,
Bratr:
/vyhrožuje/naposled jitro políbíš,
Šuhaj:
to tobě smrt je souzena
hle, stále padáš níž a níž,
až udeřím, tak zemřeš.
/Na scénu přichází otec Eržiky, postaví se mezi Šuhaje a bratra a snaží se situaci uklidnit/
Otec:
Zadržte, cloumá s Vámi hněv,
těžké být ve válce/ukáže na syna/, zběhnou/otočí se k šuhajovi/, /s povzdechem o sobě/žít tady,
život se skládá z okamžiků,
co neunesou misky vah
a smrt/ je příliš krutý zpěv,
,/Mávne rukou/mládí si nedá říci rady
život se odívá do zvyků,
žandář či loupežník, každý je vrah
na jiné straně barikády
Otec:
Zdali ji šuhaji uživíš
a zdali neutečeš,
za hory, pole široká
z lásky se totiž nenajíš
chleba nenapečeš,
a nenasytíš člověka
/Do hovoru se vmísí matka, která je pod pódiem/
Matka:
Málo o ženách, Šuhaji , víš,
láska je voda mezi prsty,
snadno Ti jimi proteče
Otec:
až jiné poznáš, pochopíš,
potom snad Vaše cesty
spojí se, bláhový člověče,
matka:
žena je poklad a muž skrýš.
Otec:
Mou důvěru Šuhaji, penězi vykoupíš

Šuhaj:
/Chvástá se/Svou lásku vykoupím ohněm a krví
vyplatím stříbro ba i zlato,
za to když Eržiku dáte mi,
bude se jako královna mít
/arogantně/Nikola Šuhaj jsem a to Vám pravím,
dáte mi Eržiku táto,
svůj život bych položil za ni,
všecko co chci, můžu si vzít.

Matka:
Žena je perla v ústech hladin,
je loukou květy posetou,
a s písní v hrdle rozkvétá,
když srdce rozezníš,
život je soutok letmých vteřin,
muž lukem, žena tětivou,
Váš čas se taví na léta,
k nimž sotva přivoníš,
ženu nikdy nevlastníš.

/bratr Eržiky je stále rozlícený, vytahuje nůž a míří k Šuhajovi/
Bratr:
Šuhaji, urážku spláchneme krví,
sestru mou nikdy nebudeš mít,
jsi bandita, vrah a sprostý lhář,
teď životem mi zaplatíš,
jeden z nás padne dnes jako prvý,
Šuhaj:
jeden z nás dodýchá, nebude žít,
/Šuhaj vytahuje nůž, bratr couvá/
na špičky už ti šlape strach,
prach jsi a v prach se obrátíš.
/Šuhaj probodne bratra Eržiky/

/řev blížících se žandářů/

Eržika:
Zmiz milý, už jdou žandáři,
máš v patách krev a broky,
jen útěk spasí tě,
já půjdu za Tebou,
zde mrtev nebo v žaláři,
smrt vydláždí Tvé kroky,
a pro mne, pro dítě,
musíš být oporou,
já budu ženou Tvou.

/Šuhaj prchá i s Eržikou/

Píseň: Oblékej si ženo šaty

obraz Tichá dohoda
Postavy:
Svědomí
Velitel žandářů
Derbak
Magery

Děj pátého obrazu:
Žandáři se vrátili z války a sjednávají pořádek ve vzbouřené Koločavě, kde si lidé zavedli nové pořádky. Velitel Žandářů zatýká Derbaka, který se po vzpouře nechal jmenovat novým starostou a který je zároveň nejlepším přítelem Šuhaje a také s ním olupuje zbohatlíky. Derbaka se před velitelem zastává lstivý hospodský Magery a upozorňuje, že hlavním problémem Koločavy je loupeživý Nikola, který byl vždy vzbouřencem proti zavedeným pořádkům. Ukazuje veliteli, že každý má svou cenu, za kterou se může koupit i prodat, a tak vzniká pomalu za přispěním Mageryho plán jak lapit Šuhaje.

Svědomí
Přišli zpět z dálek žandáři,
pořádek zjednat v Koločavě
vydobýt vavříny pánům,
na právo platí pěst
vzbouřenci skončí v žaláři
či zemřou při popravě,
k nejlepším bitevním plánům
patří promyšlená lest.
/děj pod pódiem, Velitel Žandářů promlouvá k Derbakovi, který se nechal jmenovat starostou/
Velitel žandárů:
Derbaku, měl byste se stydět,
za války vyznamenán za zranění,/zahození Derbakových metálů/
teď uchvácená moc a vzbouření
Derbak:
k tomu mě však přinutili
Velitel:
pche, starosta půjde sedět/přichází dva žandáři a chopí se Derbaka/
pád přijde po každém povýšení,
Derbak:
byl jsem opilý celé tři dni,/opilý Derbak se nemůže dopočítat dnů na prsrech ruky/
Velitel:
však jsme vám to spočetli,
život je prchavé potěšení/s úšklebkem/

/Odvádí si v poutech Derbaka a v tom se přikrade Magery/


Magery:
odpusťte, vážení,/přichází s úklonou/
mám cosi k zvážení,/naznačí dlaněmi váhy/
přijměte laskavé blahopřání/jde k veliteli, oprašuje ho a poplácává po zádech s letmými úklonami/
za návrat, ve funkci setrvání,
drahý veliteli.

Velitel:
Počkejte, Mageri, počkejte,/velitel Mageryho zadržuje, ví že má něco za lubem/
byl jste s komunou a dal jí pozemky,/ukáže na diváky/
a teď, když se karta obrací
inu, kam vítr tam plášť,
stále pikle kujete,
zosnoval jste veselky
s politickou mocí,
samý klam a zášť.

Magery
Chce se mě žít, pane veliteli,
páni přicházejí a odcházejí/naznačí berlí příchod a odchod/
jenže jsem chlap hloupý ,
já nepoznám, kam se svět točí,
lidé by si jen záviděli,
žiji z lidí, kteří zůstávají,
jedni prodají, druzí koupí.
Tak přimhouříme oči?/mrkne s úklonou na velitele a ukáže měšec/
Tak copak na to Vy?
Velitel:
Víte co říkáte Magery?


Magery:
peníze, peníze nic neznamenají,
tam kde není pořádku
a bez Derbaků /ukáže na diváky a na Derbaka/ho neuděláte nikdy,
a přece, když penízky zacinkají,/opět zacinká měšcem a velitel zpozorní/
zapráší se po dukátku,
a jednou pro vždy,
odvedou býka na porážku,
kdepak, pane, kdepak,
tady se každý třetí /rozpočítává berlí diváky/jmenuje Derbak

Velitel:
no, uvidíme

Magery/našeptává/
A co šuhaj, bandita
všichni bojovali, zběhl domů
když se všichni vzbouřili,
válel se s holkou
dál jde s puškou do světa,
za vysokou cenu,
vždy plul proti proudu,
co teď, když se pokořili,
přijde odveta?


Za každou cenu ho dostat,
za to se platí i životem/práskne do dlaní/
a Derbak, to je nízká cena,
stačí jen za nitky zatahat/naznačí tahání za nitky – loutky/
i nepřítel může být přítelem,
stačí jen tvrdá měna./předává veliteli měšec/
/Velitel propouští Derbaka/

Píseň: Jede forman dolinou

Obraz Mageryho plán
Postavy:
Magery
Šuhaj
Loupežníci
Derbak

Děj šestého obrazu:
Magery přijíždí k Šuhajovi, nejprve je přepaden Šuhajem a jeho lidmi a pak předloží Magery Šuhajovi plán, jak přijít ke spoustě peněz a vykrást kostel.

/Ke skalnímu úkrytu Šuhaje přijíždí Magery s povozem/
Šuhaj a bandité:
/míří na Mageryho puškami/
Stát a hybaj dolů z vozu
ručičky pěkně vzhůru dej,/Magery zdvihá s úšklebkem ruce/
co tady hledáš Magery,
Magery:
nic nemám, nic nevezu na povozu,/ukáže prázdné kapsy, odhodí plachtu z povozu/
jen si mě Nikolo prohledej,/šuhajovi muži prohledají Mageryho/
tak odvolej ty svoje mizery

Nesu Ti nabídku obchodní,
tak schovej svoji zbraň ,
poslouchej, chvilku jen,
umíš prý peníze opatřit,
vydáš vždy i groš poslední,
být lupičem je daň,
znám loupežníkův sen
umím peníze rozmnožit.
zkusme se domluvit/přistupuje k Šuhajovi s nataženou rukou a poklonami, ten však couvá/

Chci padesát z každé stovky jen,
vždyť riskuji jako ty, on i oni,/ukáže na všechny zúčastněné a v posledku na diváky/
nejsou v tom žádné lumprány,
musím si na to opatřit člověka,
jak příhodný zdá se být zítřejší den,
na zuby nehleďme darovanému koni
na dvě sta tisíc, zlato, zde pro pány,
v kostele už na nás čeká.

Šuhaj:
Pěkný to plán a dobrá cena,
za tu se platívá nejvíce taky,
chtěl bych však nějakou záruku,
doma mě čeká dítě a žena,
nevěřím na pohádky
a nechci jít četníkům na ruku.

Magery:
Jako překupník do toho půjdu též,
já s kůží jdu na trh tak jako ty,
to říkám a slibuji před svědky,
jako loďka je vrtkavá každá lež,
to hlásám a slibuji skrze rty,
větší už netřeba záruky.

Šuhaj:
Dobrá, to zřejmá je spoluvina,
záruky větší již netřeba
Magery:
a svědků je tu víc než dost,
Šuhaj:
/Výhružně/zrádcům sám oprátku na krk vážu,
Magery:
není v tom žádná lotrovina
Jen jasný výdělek pro oba,
Šuhaj:
až všecko schystáme, tak pro Tebe vzkážu/podají si ruce s Magerym/

Píseň:
Nechej kamaráde, nechej kostel

Obraz
Postavy:
Derbak
Šuhaj
Lupiči
Svědomí
čarodějky

Děj sedmého obrazu:
Šuhajovi muži se vykrucují z krádeže v kostele. Derbak usiluje o to, aby Šuhaj odešel z kraje, a chce si tak udržet čisté svědomí, aby nemusel vykonat, co slíbil veliteli žandářů, tedy zabít Šuhaje. Nakonec se Derbak rozhodne v příhodné chvíli během loupeže podstrčit Šuhajovi láhev s jedem. Šuhaj se dopotácí k lesu, kde najde stavení s čarodějkami, ty mu zdánlivě pomohou, jsou to ženy, které potkal na začátku příběhu, zabil je se svými přáteli, ale kletba je nakonec udržela při životě, do doby, než ženy dosáhnou pomsty, pak budou jejich duše moci odpočívat v pokoji.
Derbak:
Nikolo, kostel, to není pro nás
Lupiči:
Poznají, že nás bylo víc
Šuhaj
Loupit to ne, ale vraždit mým jménem, to se smí?
Lupiči:
Raději od toho pojďme pryč
ze všeho kouká na nás provaz,
ten, kdo chce víc, ten nemá nic
Šuhaj:
Počkáme, dokud se nesetmí,
tma odmyká brány, noc je klíč.

Derbak:
Nikolo, měl bys s mlhou jít,
tady Tě čeká jen stín a běs,
jen nahé pustoprázdno
Šuhaj:
Dali jsme do toho všecko,
nemohu Eržiku opustit,
kostel nás čeká, už jen dnes,
I kdybych měl padnout až na dno,
vždyť na cestě je děcko,
nemohu, nemohu odejít.
Derbak: / k divákům/
Tak budu ho muset otrávit
Píseň: Pojďme chlapci, pojďme krást

/Loupež v kostele/

Svědomí
S nocí se slétají netopýři,
každý si neseme vlastní kříž,
v kostelech jsou kříže ze zlata,
zlato je příliš těžká měna,
bohatství nenajdeš na talíři,
běda, když kostel vyloupíš,
budiž Tvá cesta prokleta
tvůj život příliš velká cena,
kterou nakonec zaplatíš
Derbak:
/Derbak sype Šuhajovi do vína jed a připíjí si s ním/
Napij se, Šuhaji, ať se posilníš!
/Derbak mezi mužským a ženským svědomím/
Svědomí:
Ž.S.:Derbaku, zradil jsi přítele,
M.S.:prodal jsi vlastní duši ,
Derbak:
Když ne já, pak tedy jiný
Svědomí:
Ž.S.:Za tučnou odměnu
přítel příteli ustele,
M.S.:však na smrtelném loži
sečtou se všecky zločiny,
M.S. a Ž.S.:Prodal bys vlastní rodinu.
Derbak: Nic víc, jen jedna číše jedu

/Šuhaj vypije jed od Derbaka, je mu zle a potácí se k lesu/
/Scéna – les a chalupa/
Svědomí:
Šuhaje obejmul hustý les
a poblíž známé stavení,
tři čarodějky v něm,
sem kdysi z vojny zběhl
a kolem hromy, bouře, běs,/bubny/
zaklepal na dveře znavený/zaklepání/
a na kolena klekl
po jedu otráven.

Čarodějky:
Dobře, žes přišel Šuhaji,
proti jedu z lidské ruky
vždycky něco připravíme,
osud z dlaní dá se číst,/čte Šuhajovi z dlaní/
slabá srdce prohrají,
život plyne ústy řeky
a když vyschne, oživíme
jeho dech a proud,
zkus se napít, nadechnout.

V červené moře obrať se dechem,
pro úsvit černých křídel vran,
/čarodějky se představují, ukazují jedna na druhou a třetí/ tam baba zlomyslná,tam baba zubatá,
tam baba hrbatá,
přikryjem tělo bělomechem
pod rouškou sivých ran,
zaklepem životu na vrata
všechny čarodějky:jedem tím nestráven ať člověk procitá
obrácen zrcadlem do světa.

Šuhaj:
Kde jsem vás baby viděl jen,
obrysy tváří jsou vlny moře,
jsem pouze slepý trosečník,
jenž žízní po životě,/natahuje se po lektvaru a pije/
Čarodějky:
Nápojem kouzelným opojen,
vlévá se síla a hoře,
život je vzdálený otazník,
jen ostrý kamínek v botě,
kterým se připomíná hřích.

Život náš přeťal jsi jako nit
spřádal jsi pavoučí sítě,
prokletí kráčí ti ve stopách
dvakráte od smrti krok,
Zemřeš, až budeš nejvíc chtít žít,
až spatříš ženu a dítě,
Všechny čarodějky:život jsou misky na vahách,
přátelství, láska, zrada a sok.

Píseň: Tmavá noc -  zpěv tři čarodějky

obraz Nápadníci
Postavy:
Derbak
Velitel žandářů
Žandář Pavel Kubeš
Eržika
Šuhaj

Děj osmého obrazu:
Derbak řekne veliteli, že splnil úkol a Šuhaje otrávil a tak žandáři hledají Šuhajovy  ostatky, říká se však, že vstal z mrtvých a loupí dál. Proto velitel vymyslel plán, povolal nejlepšího z žandářu a chce, aby si namlouval Eržiku, zvěsti se šíří rychle a až se to Nikola dozví, pokud žije, příjde jistě Eržiku navštívit. Kubeš svádí Eržiku a nakonec se mu to podaří, dokonce se opravdu objevuje i Nikola, Eržika je rozpolcená, miluje oba a vede zápas s vlastním svědomím. Oba muži se střetnou a Šuhaj Kubeše zastřelí a dává se na útěk.


Svědomí
Uběhlo kvapně neděl šest,
Šuhaj neviděn, nespatřen,
marně dál žandáři pátrají,
jakoby po něm se slehla zem,
kam jenom vede lidská lest
přítel příteli supem,
nesly se pověsti po kraji,
vrah povolán velitelem.
/na scéně velitel a Derbak, pod jevištěm/
Velitel:
Šest neděl pryč Derbaku
A co Šuhaj, žije ještě?
Derbak:
Šest neděl jsem ho nespatřil
Velitel:
A co kostel v Krustu
máš zlatáky ve vaku,
v cele shniješ jistě
překupník vše vyzradil,
Derbak:
na Polonině najdeš Šuhajovu kostru,
jedem jsem ho otrávil

Svědomí
Marně však kostru hledali
Marně se ptali pocestných,
Jen prapodivné zvěsti,
Že Šuhaj z mrtvých vstal,
Žandáři - sbor:
Kubeš má přijít k veliteli,
Pavel Kubeš:
Milovat ženu není hřích,
Svědomí
co záleží člověku na pověsti,
když k žandářům se dal,
pro lásku, pro vyšší hodnosti,
pro trochu vylhané důstojnosti.

Velitel:
Kubeš, jak jste se rozhodl s tou Šuhajovou
Kubeš:
Stále nevím pane veliteli,
Velitel:
Ale chlap jako hora a krasavec,
aby si nenamluvil bez okolků holku,
co půl roku neviděla muže,
bude Vám líbat ruce.
Kubeš:
nebude chtít být ženou četníkovou,
Velitel:
všechny by jí to štěstí záviděli
bude z Vás důstojník, jasná věc,
přísliby, sladké lži, růže
na oko vzdáte se funkce
Kubeš:
Dobrá, do roka svatba být může

Velitel:
Říká se, Šuhaj jest stále živ,
snadno mu přijdeme na kobylku,
vždyť včelka neopouští úl,
ve spěchu dopustí se chyb,
Nastražíš síť a chytneš rybku
O jeho hřbet pak zlámem hůl,
každého ptáčka lze polapit.
/Scéna Eržičina chalupa, Pavel Kubeš pod oknem  vyznává Eržice lásku/
Pavel Kubeš:
Eržiko v očích ti tančí žal
studánky slz potřebují vyčistit
na ústa vymalovat úsměv
od srdce k srdci postavit most
kolikrát už jsem zde u prahu stál,
svou lásku zkoušel vykreslit
do pláství úst, jen nezdar a hněv,
nechci být pouze nezvaný host,
není, kdo víc by tě miloval.

Eržika:/Eržika sama k sobě/
Pomluvy jsou jako voda v tůni,
samotná žena se topí v nich,
bez muže dítě těžce se chová
a s cizím mužem ještě hůře,
samotou v nitru stálou stůni,
když stojíte mi ve dveřích,
jsem ještě žena nebo vdova,
ztracena, lapena, zvíře v noře
vpustit Vás byl by strašný hřích.


Eržika:/k Pavlovi/
Láska je jablkem z ráje,
muži jsou hadí lháři
láska uštkne i pohladí
přímo u srdce,
Pavel Kubeš:
Žena je odnoží máje,
ovocem na talíři,
rezedu vůní probudí,
projdeš se se mnou po opuce,
má láska nepopraská

Eržika:
Pro mne však žandáři mají pach krve,
verbovat, zatýkat, zabíjet,
jste spravedlnost bez plamene,
a zármutek je vaše jméno,
Pavel Kubeš:
Mé povolání je ti trnem,
zbavím se ho třeba hned,
a na minulost zapomenem,
už dávno své mám odslouženo.
/Eržika vpustí Pavla do světnice, obejmou se, za svítání pavel odchází/
Píseň:Nepůjdu od Tebe, mám milá bělavá, dokud má košilka nebude krvavá
/za svítání Pavel odchází/

/Zaklepání na okno/
/Eržika přistoupí k oknu/
Šuhaj:
Eržiko, rybko moje závojnatá,
Eržika:
Nikolko, věděla jsem, že se vrátíš,
Šuhaj:
Můj něžný ptáčku, jsi sama
Eržika:
Sama, pojď dál !  Nebo nechceš?/Eržika otevírá dveře a Šuhaj vstoupí, obejmou se/
Šuhaj:
Chvíle s tebou je mi svatá
Eržika:
stále ke mně patříš
jako k zítřkům patří rána,
jsem třešní, jíž si utrhneš.

Svědomí:
M.S.:Eržiko, koho máš u sebe a koho s kým jsi podvedla,
Eržika:
jedno i druhého, mám je ráda oba,
Nikola je svátkem a ten je jednou do roka
a Pavel, ten je všecko ostatní
Svědomí:
Ž.S.:s kým bys však zůstala, koho milovala
Eržika:
mám v srdci místa pro dva,
M.S:
láska dělá z člověka otroka,
Ž.S.:
jak smutné je, když láska zevšední

Eržika:
Má láska nevšední, vše je stálé
trhám ji v hroznech po trsech,
Svědomí:
M.S.:Eržiko, to je přeci hřích,
Ž.S.:Láska nenosí tváře lháře,
Eržika:
Pánbůh stvořil všední dny i neděle
Svědomí:
M.S.:A přece se pro vinu zúží dech,
Eržika:
Kdo lásku potká ve dveřích,
už je víc neuzavře

Zaklepání na okno (Eržika se zalekne)

Eržika:
Ježíši kriste, žandáři
Pavel:
Eržiko, pojď sem a otevři
Šuhaj:
 takhle žandáři nevolají
měla jsi někoho, když jsem byl pryč?
Eržika:
to spolu jsme vstoupili k oltáři,
někdo se zatoulal poblíž mých dveří,
 a pod okny ptáčci štěbetají,
Ty jediný k mému srdci máš klíč.

/Eržika jde k oknu/

Pavel:
Miláčku, prosím pustíš mě k sobě,
Eržiko, křepelko, copak je s Tebou
Eržika:
/ Vyhlédne z okna a zavolá na Pavla/Ne,teď  ne lásko, je pozdní čas
/rychle se otočí k Šuhajovi a varuje ho/Běž rychle, utíkej pro Boha!
Pavel:
Vrátil se, Šuhaj? spočine v hrobě!
Eržika:
Slib, že mu nezkřivíš na hlavě vlas,
M a Ž. svědomí:
Poslední vteřiny pro oba
/Šuhaj vyjde z chalupy, zápasí s Pavlem a Pavel umírá, padá k zemi a Šuhaj prchá/
Svědomí Dana:
Vzduchem se nese pach prachu a krve,
Láska zná svár i žárlivost,
Nevěrná věrnost má trpké plody,
prokvetla střela kouskem těla
milovat dá se i napodruhé
z člověka zbyde jen prach a kost,
vydechl Pavel naposledy
a mrtvá píseň tiše zněla.

Píseň:
Stavěli, stavěli šibeničky dvoje
9 obraz Odměna a vražda
Postavy:
Magery
Derbak
Danko
Jura
Svědomí
Velitel Žandářů

Děj devátého obrazu:
Magery nabádá Derbaka a Danka k tomu, aby se znovu pokusili zabít Šuhaje. Ti dva se vplíží do Šuhajova tábořiště pod rouškou noci a přátelství a obelstí Šuhaje i jeho přítele Juru a následně je zabijí. Derbak chce slíbenou odměnu, ale velitel žandářů ho odbyde s tím, že on je ten hrdina, který Koločavy zbavil Šuhaje a kterému náleží odměna 100000. Pokud Derbak nepotvrdí tuto verzi, vyhrožuje mu velitel zatčením a smrtí. O totéž se pokouší u Mageryho, který však velitele přechytračí. Ze slíbené odměny není nic, protože pravý vrah není znám. A tak hrst zlaťáku shrábne jen prohnaný Magery.


Magery:
Pokoj s Vámi chlapci milí,/uklání se/
tak bude zase hůř a hůř,
zítra dorazí četnické posily,
ubytují je po chalupách,
Budou jíst, budou pít, dokud vše nevybílí
A bude ještě mnohem hůř,
Dokud by Šuhaje nelapili ,
budou rozsévat svár a strach.

Danko a Derbak:
Jak to tak vidím,
vyžerou nás za týden,
Magery:
s tím myslím počítají,
Danko:
zas budou pykat nevinní,
Magery:
ale prý spokojí se s mrtvým,
případný vrah – hrdina má být odměněn,
Magery:
jen ať mu to pěkně spočítají
na deset tisíc si ho cení.

Magery:
Koločava dá navrh devadesát,
jinak by přišla na buben
a to by bylo pětkrát dražší
Derbak:
Musel bych si to rozmyslet,
Magery:
Můj drahý Derbaku na co čekat,
Šuhaj je vrah, tak čert ho vem,
musíte konat drazí braši,
Šuhaj Vám věří, proč otálet.

Píseň: Řekněte mamce pro krista
/Skalní úkryt šuhaje a Jury/
Jura:
Na co myslíš, Nikolo,
padl na mne stín smutku,
ty hvězdy tu budou,/ukáže do nebe/
ale my tu nebudem
vlastní srdce mě zradilo,/Sáhne bolestně na srdce/
dnešek dal sbohem zítřku,
Jura:
Nic nekončí, zítřky nezemřou,
Šuhaj:
Zbyde jen popel a sen.

Šuhaj:
Konec je jednosměrná cesta,
protože nevede nikam dál
před každým rozcestím tě dostanou
a na žádném už nebude ona
Jura:
Byla to proradná nevěsta
Šuhaj:
Já jsem ji velmi miloval
supy se slétnou nad hlavou,
když z pušky vyjde rána.


/Oba muže vyruší náhlé kroky za nimi – Danko a Derbak/
Jura:
Nikolo supy jsou už tady,
Šuhaj:
Juro, koho máš na mysli

Jura
Danko a Derbak jsou nám v patách
vodbouchneme je,
Šuhaj:
když supi krouží, křičí hlady,
to by se na nás vyzbrojili,
ve stopách mají strach,
neblázni, necháme je.


Šuhaj:
Co nám nesete chlapci
Derbak a Danko:
Hladovým dát chcem jíst
Šuhaj:
Pojď přímo k věci Derbaku,
Kvůli jídlu jste přeci nepřišli,
Derbak:
Magery chce Vám dát šanci,
máte prý za ním přijít,
skryje vás v tajném příbytku,
budem tam za chvíli,
pijte jen, ať se posilníte,
nového jitra již nespatříte

Svědomí
Vytáhli sekeru na Šuhaje,
zaznělo pár ran v křídlech vran,
vešel i Jura do ticha,
ta holá těla spolkla tma,
nesla se ta zvěst v širé kraje,
krvavý nádech letmých rán,
že šuhaj navždy dodýchal,
a sestra smrti přítelova vina.
/Derbak si jde k veliteli pro odměnu za zabití Šuhaje/

Velitel Žandárů:
Pověz mi, pověz Derbaku,
 kde leží tělo šuhaje,
kde prolita je jeho krev,
Kde duše uletěla
a pamatuj Ty darebáku,
že jméno vraha moje je,
shrábnu odměnu a ty rakev,
kdyby to ústa Tvá vyzradila.

Derbak:
Dobrá, pane veliteli,/couvá a uklání se/
výhružek více třeba není
leží tam/Ukáže kamsi za diváky/ na Polonině
s ním Jura jeho druh
Vaši radu mám na zřeteli,
chtěl bych jen malé odškodnění,
Velitel Žandárů:
Zmiz bídáku a ve vteřině,
Sic mi svou krví splatíš dluh.


Píseň: tři chlapi loupili

Svědomí
I stíny mají tváře
a vina příčinu,
když někdo tahá za nitě
rád hraje divadlo,
pravda je zločin lháře
zná stopy k zločinu,
přítel, co zradí tě,
pro prachy, za jídlo,
to Magery spřádal ty sítě.

Magery:
Dobré jitro, pane veliteli/přichází s úklonami/
Krásný den, viďte
Velitel:
 Magery, obec Koločava mě dluží devadesát tisíc,
Dostal jsem Šuhaje,
Magery:
Tak jste ho přece polapili,
Koločava je poctivá, však dobře víte
Z těch peněz zřejmě nebude nic,
jinačí vrah byl u háje.

Velitel žandárů:
Já Vás dám přeci jen sebrat Magery,
vedete velmi drzé řeči
Magery:
Vůle vaše, pane veliteli, vůle Vaše,/opět hluboké poklony/
kdo z nás není pouhý člověk,
a člověk lecos ví,
ne každý svorně před lží klečí,
Velitel:
Nejenom víno jazyk sváže,/hodí po Magerym mince/
Magery:
v tom dnešním světě žádný vděk
Špinavou práci zvládnou stráže,
Zachovám se, jak pán můj káže /Magery se uklání, couvá a odchází/
Eržika u hrobu Šuhaje vzpomíná (znovu úvod) a zpívá píseň:  Zabili, zabili
Eržičina vzpomínka:
/zacinkání zvonů/
Slyšíš, Šuhaji, loupežníku
zvony za mrtvé hříchy,
jsou písní pro Tvůj sluch,
hlas rodné Koločavy,
poslední nádech okamžiku /smutné slyšitelné povzdechnutí/
pro střepy zvadlé pýchy,
kdy druha zradí druh,
vteřina do popravy.

Zbyla po Tobě jen- balada -a píseň,
Řeka- má ústa a šumí ji,
je plná lásky s krví,
na dně,
snad najdou člověka,
kterého přemohla tíseň,
snad ji vyzpívají,
pro mne, pro tebe, pro ně,
je slyšet ve větru balada a píseň.

Píseň: zabili, zabili