TÁTOVI
TÁTOVI
TÁTOVI
vytočil mě tak
že jsem mu řekl pěkně od plic
všechno co si myslím
o něm
mlčel
nic neříkal
vytáčel mě tak ještě víc
jako by mu snad bylo fuk
zda pro mě něco znamená
možná mi jenom nerozuměl
možná naopak já jemu
tenkrát jsem za svou pravdou stál
dnes bych měl možná větší trému
a jak to vlastně bylo doopravdy
se žádný z nás už nedozví
život se ani tenkrát nezastavil
svou cestou šel si prostě dál
Praha, 1.7.2018
https://www.youtube.com/watch?v=3SpG7C4vHZQ
Komentáře (22)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
:-( jj, čaSTo lituju slov, které jsem neřekla, nejvíc těch o lásce :-(, když už je nemám, komu říct :-(.
03.07.2018 14:08:30 | Fany
Ami.....vzpomínky. někdy bolí. nevím co na to napsat. mohla bych o svém tátovi. ale- nechce se mi. je to pryč. musíš to tak brát. pokud se trápíš-netrap se. víš- usmívám se- objala bych Tě. držela a možná bychom si spolu mohli zatančit. jen tak - bez hudby. kolébat se v neslyšitelném rytmu. já to cítím. Tvoje paže....a..... je mi hezky...*ST*
03.07.2018 09:16:18 | Anděl
Neboj, Anděli - dávno už se tím netrápím. I rodiče jsou jenom lidi a těch opravdu "ideálních" asi bude jako šafránu, zvlášť když ideální děti asi neexistují vůbec... :-)) Nicméně jsou věci, které si neseme v sobě celý život, mnohé radosti i mnohé smutky. A já mám své smutky svým způsobem i rád, bez nich bych bych cosi podstatného v sobě postrádal a nebyl bych celý... :-)
03.07.2018 19:07:12 | Amonasr
někdy to mlčení je nejlepší volba,než řezat slovy...
Díky za ni.
02.07.2018 21:19:31 | Danger
Souhlasím, někdy je to i nejlepší obrana - jako dítě jsem občas vydržel s tátou nemluvit i týden, a to mu pak ani síla v rukách nebyla nic platná... :-)) Díky za zastavení :-)
03.07.2018 19:01:01 | Amonasr
Mysli na ty pěkné věci prožité s tátou, jestli Ti to vůbec půjde.Mě to jde velmi těžko, no, rodiče ani děti si nevybíráme:-(
02.07.2018 16:42:28 | Jeněcovevzduchukrásného
Ano, Honzo, příbuzné si nevybíráme, nicméně jsou pro nás asi velkou školou života - v dobrém a někdy i zlém. Snažím se zpětně dívat na vše s jistým odstupem a pochopením, a udiveně kolikrát zjišťuju, jak si všelijaké otisky člověk nese neustále v sobě a jak determinují i jeho vlastní způsoby chování, uvažování apod. To z nás ale nesnímá žádnou zodpovědnost za sebe sama. Vždy je jen na nás, jak s tím sami naložíme. Snažím se nevnímat minulost jako závaží, spíš jako zdroj poučení, čeho se držet a čeho naopak vyvarovat (zpětně jsem v mnohém i tátovi už dal za pravdu, ale ne samozřejmě ve všem)... Ovšem učit se to budu až do smrti :-))
03.07.2018 17:47:38 | Amonasr
Jo,jo, vidím to taky tak nějak podobně.Jediným řešením je asi upřímné odpuštění, ale tomu se nedá poručit.Chce to asi více času, ale obávám se, že některé věci se jen tak lehce odpustit nedají:-(
03.07.2018 20:41:54 | Jeněcovevzduchukrásného
Jak pro dnešek ušitá, pro mě...
Po včerejší plícní výměně názorů
mezi mnou a nejstarší dcerou,
díky ti za připomenutí,
že je důležité věci uvádět na pravou míru,
dokud to ještě jde.
Moc hezké Ami, smutné, ale hezké.
I to je ale potřeba.:-)
02.07.2018 14:34:46 | Dreamy
nic se už nikdy neodestane, ale vždy v nás někde dříme naděje smíření
a náruč, co touží přivinout i uvízlé v meandrech času***ST* :-D*
02.07.2018 12:27:40 | Frr
ach Ami co se stalo nikdo nezmění po velkém žalu láska smíření když se nebudeme dotýkat svých ran neodejde nikdy strach a peklo to znám naším pravým já je čiSTá láska... proto Tě objímám (a u toho mlaskám) :-))
02.07.2018 11:51:52 | Iva Husárková
Díky Ivo za Tvou úžasnou empatii a životní nadhled, který se zpravidla dostavuje zejména všelijakými již ušlými cestami trnitými - ovšem zaplaťpánbu za něj, co bychom si v tom příštím houští a mlází života bez něj počali... :-)) Též Tě objímám i s mlaskavou... :-)
02.07.2018 11:58:54 | Amonasr
JUPÍ!!!! moc děkuji za Tvou krásnou reakci Ami... ve kterou jsem ve své zhýralosti doufala jsi úžasný skvělý OOO***)))
02.07.2018 12:03:00 | Iva Husárková