Petře

Ve světle ulic tmavých večerů,
poznáváš život teenagerů.

Zkoušíš si sama v svobodě slova,
co dělat bys neměla, co dělat bys chtěla.

Láká tě víc, víc a stále,
poznávat dál, co děláš právě.
Cesta života jak tekoucí pramen,
lásku a hrdost sráží teď na zem.

Pozvednout znovu chtěla bys zas,
cos bývala kdysi, co chceš být zas.

Milovat vroucně lásku svou,
nepoznat nikdy pověst svou.

Tok času ztrácí se v mlze,
ztrácíš se také, rychle a tiše.
Kdo vyzvedne zpět teď Tvou tvář,
z hlubin propadlých kdesi v tmách?

Ve světle ulic tmavých večerů,
vracíš se domů ze zlých snů.

Od známých odvracíš tvář,
klaníš se tomu, kým pohrdáš.
Až jednou poznáš, jak bolí zklamání,
nebude nikoho, koho se zeptáš,
jakou cestou se dát máš,
už nebude cesta k návratu k mání.

Nečekej na nic a bojuj zas,
svou hrdost a čest hledej včas,
neklam své blízké líbivým slovem,
neztrácej čas, měj se a sbohem.