Usměju se

Když ráno čekám v metru
přemlouvám svoje tělo
aby se probudilo
a večer je v nedohlednu
tak kde je ten vlak?!
snad si sednu...

Už...
v dálce
světlo
na kolejích
vykouzlí
dvojici dlouhých čárek
a dav lidí se nervózně zavlní
když chladný vzduch
zažene mikrospánek
souprava zaduní
oči bezděčně těkají
hledají
dveře....
tam
ne ...
tady ty
ještě né...
sakra, zase mimo..
nadávám si potají

Jsem chycen davem
těm co se derou ven
tlačí mě naproti
šlapem si na boty
dva zákroky na hraně
svezu se na vlně
konečně uvnitř jsem...

Okolo
tváře
bez ůsměvu
anonymní postavy
nevidí
neslyší
nejsou tu
hledí někam dolů...
snad jen ve stanici
chvílemi
po očku
potají
oči se setkají
říkají
"sakra, chtěl bych být někde jinde"

Propadám panice
slyším hlásit
název příští stanice
nějak se
musím dostat ven...
dávám se do boje
někdo tu sakruje
nemám čas
tlačím se
napadám obranu
prorážím blokádu
rychle ven


Když vystoupám na povrch
slunce
a čerstvej vzduch...
usměju se
i když večer je v nedohlednu...