vzpomínková

Přes sklo jsem prohodil
všechny své vzpomínky,
na tabuli osamění zůstalo
jenom pomněnek pár,
pohladím zlehka
Tvé mozaiky kamínky,
dál děkuju za Tebe,
za lásky dar.

Vůni Tvou cítím dál
při každém svítání,
smím dotknout se Tebe,
alespon v snách,
mé prokřehlé bytí
zahřeje usmání
a nahé stíny
tančí dál po záclonách.

Drobná květenství bílá,
dál něžně mě líbají
a v komnatách srdce
máš lůžko i stůl,
dál s něhou Tě objímám
tiše a potají
a ze tváře smutné
zas ukápne horká sůl.