ZAČÁTKY A KONCE
ZAČÁTKY A KONCE
ZAČÁTKY A KONCE
ještě si dobře pamatuju
první čtenářku mých veršů
už dávno mě jistě nečte
jak taky
kdo bude mým čtenářem posledním?
některé známé začátky
mají nepředvídatelné konce
na kterých ale stejně houby záleží
na rozdíl od těch začátků
co nám už nikdo nikdy nedokáže vzít
bez nich by nebylo nic
vůbec nic
jenom duté prázdno
podobné tomu v hlavách tupců
kteří se začátkům druhých vysmívají
aniž dohlédnou konců těch svých vlastních
vanitas vanitatum
Praha, 9.7.2018
https://www.youtube.com/watch?v=xsF-26Fs5qw
Komentáře (12)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ami. Tak. V uplynulých dnech jsem si myslela, nebo - byla jsem na pokraji toho, že jsem mrtvá. myslím uvnitř. Nic. Neemočno. Loutka. Vymetená spíž. v takových chvílích mám své záchranné lano. pár lidí, ke kterým jsem zaháknutá. připoutaná, i když to nechci. neubráním se. Ty jsi jeden z nich-ale to už víš. Nikdo nevíme co nás čeká. a je jasné že naše prožitky nám nikdo nevezme. ale - co když o nich pochybujeme? co když jsem prožili jinak vše, co jsem prožili? co když toho litujeme? co když už bychom to tak nechtěli? a co když chceme, aby nám některé prožitky byly odňaty? prožitý život nám nikdo nevezme. ale. co kdybychom o to stáli?
11.07.2018 08:03:36 | Anděl
Nejsem vševěd, Anděli - domnívám se ale, že negativní prožitky je nejlepší vytěsnit. Respektive si z nich vzít ponaučení a pak už se snažit zapomenout - dívat se dopředu a ne zpět... To se ale lehce řekne a hůř udělá, zvlášť tak citlivým a emopatickým lidem, jako jsi Ty. Potkal jsem v životě i sociopaty, kterým soucit s druhými naprosto chybí a naopak rádi druhým ubližují jen pro své potěšení. Od takových je třeba se nekompromisně odříznout, vypudit je ze svého života, i když to není kolikrát vůbec snadné, protože to jsou často i prohnaní manipulátoři, kterým se snadno sedá na lep. Vše je zkrátka vždy zase jen na nás - někdo má větší štěstí na své okolí a někdo má naopak "smůlu". Život ve skutečnosti není spravedlivý ke všem stejně - ovšem silný emoční základ má i své výhody. Vždy je zkrátka něco za něco - kolik skvělých umělců mělo hrozný život, ale zůstaly po nich poklady. Asi to tak mělo být - jsou zkrátka věci mezi nebem a zemí a hledat spravedlnost na Zemi je někdy poněkud bláhová představa. Nalézt vnitřní klid v sobě samém ale myslím možné je, když se to chytí za správný konec. Jen ho najít a dokázat ho i uchopit... :-)
11.07.2018 12:45:07 | Amonasr
Ami...jsi moudrý, myslím, že v sobě skrýváš tolik lidských emocí, o kterých se nám ostatním ani nezdá. A opět- jsi jako klidná chldivá řeka, která poklidně plyne krajinou...možná pod hladinou to občas azabouří - ale ostatní kdo jdou chvíli s proudem vidí jen tu hladkost, cítí se příjemně, a proto se k Tobě rádi vrací. Mnohokrát Ti děkuji...
12.07.2018 06:36:41 | Anděl
Díky za krásná slova, Anděli - sice mě hodně přeceňuješ, ale to nijak nesnižuje můj příjemný pocit, který se mě zmocňuje, když si je čtu :-) Podobně příjemný zbytek dne přeju i Tobě :-)
12.07.2018 16:46:01 | Amonasr
...básně jsou jen snaha do hladiny řek vyrýt slova...co víc od nich chtít...;-)
10.07.2018 19:29:55 | bogen
To je ale nádherná metafora! Pokud je bogene Tvá vlastní, neměla by zapadnout jen tak v komentáři... :-)
10.07.2018 22:22:21 | Amonasr
...bohužel jen parafráze slavného „Marno je na vodu plynoucí psát, / písmena začnou tancovat: / Marnější ještě na duši psát / toho, jenž nechce tě / milovat.“ ze sbírky japonských pětiverší Verše psané na vodu...;-)
12.07.2018 16:41:17 | bogen
I tak je to moc pěkné a díky, že jsi to zde použil - je to obohacující :-)
12.07.2018 16:43:05 | Amonasr
... zřejmě dobrá paměť :-)...
... poslední strofa je velmi pravdivá ...
... díky za poznání ...
10.07.2018 10:24:03 | Marcella
Paměť mám naopak mizernou, ale na první zamilované veršíky a tu, které byly určeny, se snad ani zapomenout nedá - tedy pokud si nevysloužím Alzheimera, ťuk ťuk ťuk... :-)) Díky za zastavení a za milou reakci :-)
10.07.2018 10:28:07 | Amonasr