Jednání

Kroutící se červi v předalekých galaxiích,
vyrovnaná blahoskvostnost,
jež prýští z pramene krve,
přichází k domu milovaného.

Ústa veledíla pohlcují bytostnost
a dění dává pronikat ostrému jiskření.
Trubice přetěžko lapají vzduchovlny,
ještě hůře však ono dílo Zázrakovo,
část středobodu všelikého univerza.

Newtonova síla má nabýt velikosti,
leč nesrovnatelná jest s vůlí člověčí,
která se jeví jako prostý tulák.
Gilgamešova hradba byla opět vystavěna.

V mysli zas tane pravěké monstrum,
jako již v dlouhosti před Brahmou.
Memoáry non materia upomínají na dílo.
Ono samo zlomyslně šeptá držiteli,
pod jeho plnou bytností i klenba praská.

Tak zaznívá zlý výkřik věčnosti
a čepel proniká hluboko do srdce.
Aktivum jsoucna asi nemá dost,
stále je adresátem strašlivých ran,
skrze jeho empatickou podstatu.

Obraz Boží ocitá se v nepřirození,
nyní nevyšel jako před věčností.
Neuchopitelná síla dává o sobě vědět,
táhne ho více v prostřed absolutna,
neboť k bezedným propastím byl vrhnut.
Blahaplné jsou účely prvotního.