RAMENOKLEPÁNÍ
RAMENOKLEPÁNÍ
RAMENOKLEPÁNÍ
ten kdo tě klepe po rameni
zdaleka nemusí být přítel či přítelkyně
ti možná klepou míň než chceš
některá poklepání
bývají přilnavá jak sliz
taková by si tě ráda ochočila
chceš-li si chránit svoji svobodu
raději před nimi někam zmiz
jiná můžou znít jak bušení do zavřených vrat
otevři! za dveřmi čeká vzácný host!
ten se ti přijel nejspíš předvést sám
ve skutečnosti jsi mu však ukradený
chce získat jen tvou náklonnost
upevnit na zdi svůj vlastní rám
jsou i klepání žebravá
všiml sis? to přece klepu já!
své rameno ti ihned nastavuje
službička pěkně za službičku
to se tak přece dělává
a pak jsou klepání povzbudivá
říkají s úsměvem
jen tak dál!
ta si nech doznít tiše na rameni
svůj úsměv vrať jim s pokorou
není čeho by ses bál
a když tě někdo vezme stranou
za něco zlehka poklepe
a jiné vytkne zároveň
než by ses vztekal raděj třikrát polkni
a dokážeš-li říct i díky
získáš krom přátel také úroveň
Praha, 3.8.2018
https://www.youtube.com/watch?v=macqrN9XRCE
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ami...nesnáším to. Nesnáším bytostně klepání na rameno, pokládání ruky na rameno. Považuji to za omezení osobního prostoru. Opakuji - jakékoliv dotyky od lidí mimo rodinu. Přímo mne to rozzuří. Nevím proč. Dělá to šéf. Vleze mi do osobního prostoru, málem se dotýkáme nosem, nebo sedím a položí mi ruku na rameno. Zabila bych ho. Když to udělal poprvé, řekla jsem mu, že si to nepřeju. Přešel to a začíná se to opakovat. Kolektiv to ví. Že mi to vadí. Musím mu to důrazně připomenout...hezky jsi napsal..*ST*
04.08.2018 07:49:28 | Anděl
Jj, taky jsem přecitlivělý na cizí doteky, Anděli, vím, o čem píšeš. Nesnáším, když mi někdo leze do "bubliny", jakékoliv tlačenice jsou pro mě přímo utrpením. Nedávno jsem zažil menší tlačenici při odchodu ze křtu jednoho básnického almanachu a když mě začala jakási kredenciózní starší básnířka zezadu odstrkávat, aby se za kýmsi prodrala k blízkému stolu (což by se jí povedlo stejně rychle i bez toho nesmyslného strkání), musel jsem se hodně ovládat, abych jí jednu nevlepil, jak se mi v tu chvíli zvýšil tlak. Není holt básnířka jako básnířka - i mezi nimi se najdou nevychované herdek baby, které by člověk otipoval spíš jako protivné domovnice ze starých filmů. Ale abych to genderově vyrovnal - když mě kdysi v Lucerně jeden již nežijící tehdejší ministr kultury podobně zezadu neomaleně odstrkoval a klestil tak po koncertu průchod váženému exprezidentovi (ten za jeho nemístnou devótnost nejspíš nemohl), zařadil jsem si ho do úplně stejné škatulky - i ministři kultury, jak vidno, bývají občas nekulturní, byť třeba sami působili léta aktivně v kultuře... ;-))
04.08.2018 12:30:59 | Amonasr
Ami, přesně vím o čem mluvíš. Připomnělo mi to návštěvu Městského divadla v Brně. Poprvé jsem seděla v první řadě. To, že mi přistávaly na obličeji spršky slin deklamujících herců jsem přešla. Ovšem když jeden z nich - dnes úspěšný herec v seriálech a reklamách na Nově, které šíleně nenávidím - chtěl asi zvýšit své herecké pojetí hry - seběhl po schůdkách do jeviště a proběhl kolem první řady. Dupnul mi ovšem tak silně plnou vahou na nohu, že jsem zařvala a dostala šílený vztek. Čekala jsem přirozeně, že se omluví. NEOMLUVIL !!! Nehoráznost! Co by na tom bylo, kdyby se vrátil a řekl mi - promiňte? Kolikrát herci jsou mimo roli a v kontaktu s publikem kvůli jiným volovinám, tak proč ne dupnutí na nohu? Do té doby jelikož je to hezoun jsem ho jako herce tolerovala. Ovšem nyní u mne pozbyl jakékoliv chutě se na něj dívat. Poněvadž vždy mně rozbolí noha...
04.08.2018 15:46:52 | Anděl
Co na to napsat, Anděli... Sedat si do první řady v divadle je vždycky svým způsobem riskantní - jednou Ti někdo dupne na nohu, jindy Tě rovnou zapojí do hry, někdy méně odolného jedince, který se neumí nebo nechce prát, vytáhnou i přímo na pódium, aby se na jeho úkor bavilo společně s herci i celé hlediště... Taková je už doba. Já si do první řady lístky nekupuju od té doby, co mi kdysi ve Studiu DVA ve hře Nahniličko (už je to strašně let, ještě ani neměli vlastní scénu), nabídl jeden herec svou jakoby bolavou nohu, abych mu z ní stáhl fusekli. Schválně vypadal asi jako dlouho nemytý bezdomovec a podobně se tvářila i ta fusekle, i když kupodivu nesmrděla, to bych asi nedal. Co jsem ale měl dělat - musel jsem se pochlapit, tak jsem ji štítivě uchopil za konec špičkami dvou prstů a začal mu ji se špatně přemáhaným odporem stahovat z nohy, vtip ale byl v tom, že ta fusekle měla asi 5 metrů, takže to nebralo konce. Kromě mě se bavili úplně všichni, já se jen děsně potil, kdy už to budu mít za sebou. To bylo tedy mé první veřejné divadelní vystoupení a doufám, že i poslední - pokud si ovšem ti proradní herci nezačnou někdy vybírat diváky třeba i zprostředka... ;-))
04.08.2018 17:53:48 | Amonasr
Znám jednu paní, ta místo klepání na rameno majzne člověka rovnou do žaludku, asi něco jako bodré upozornění ...vite že souhlasíte, klepání ani majznutí nemám ráda, nezbývá než nastavit (prodloužená?)záda :-) ?
03.08.2018 19:34:51 | básněnka