Převlékací kabinka

Projít nocí přes závoje,

halících se v šepotu zdí,

jež se plazí jako zmije,

ve kterých jen časy bdí

A jako pravda zákazána,

cítí se být zhrzena.

Prošla okem partyzána,

do nahoty vržena.

Jako dýka překvapivě,

protla pohled beze jmen.

Praporec již vlaje lstivě,

zůstane tak beze změn.

Tisíc očí k počinu.

Budoucnost ač pro ně není,

neuniknou zločinu.

Lidskost jim však v srdci duní.

Zrazu dveře zvučně letí,

ranou prudkou jako dělo.

Vzduchem létá růže smetí,

před bohem jen holé tělo

A potom těle proklatě,

slzy potu z chmýří pryští.

Starší žena okatě,

ptá se zda-li bude příští.

Změna jevu v subjetu,

uhodila na hřebíček.

Nalezli jsme Golgotu,

tohle místo plné hříček.

Pod taktovkou slídila

a jeho okem v pomněnce.

Rada která bloudila,

zavírej se v kabince!