Šrám na duši

Začalo to malováním,
pokračovalo slovy,
spřátelením,
plus více otevřenější mluvy.

Naše city si hrály na schovávanou,
a když ty jsi mi svoje odhalila,
já nasadila si masku plachou,
a ze strachu ty svoje ještě více skryla.

Poté stále jsme byly přítelkyně,
ale to jsem si jen myslela,
Tvá chladnost nakonec byla vražedkyně,
a má dobrá nálada se ztratila.

Usoužená, smutná dívka
já brečela do půlnoci,
i zapomenout jsem se snažila,
ale probděla jsem dalších pár nocí.

Teď už to bude skoro půl roku,
ale i tak si na tebe občas vzpomenu se slzou v oku...


Dano...