Lucii

Nevěř lidem
Že jsi taková
Nebo jiná
Než jakou ses zdála být

Záleží na úhlech pohledů
Do koše
Nálezů
Které patřily všem těm slušným manželům
Co si je zapomněli
Ve tmě hotelových pokojů

Možná neví
Kam směřují
A kam se nechat zavát
Zatímco ty musíš dát svému život směr sama
Bez mapy
Bez kompasu

Prostě se rozhodni a jdi
Kam tě nohy ponesou
Ztrať se
Hledat se nemusíš

Jen buď
Nádechem
Co pálí v plicích
Horkem
Chtěním
Nebo prachem
Nestyď se
A nesuď
Protože stejně budeš souzená přísněji
Než si zasloužíš

Jsi
Budeš
A jednou nebudeš

Čas měří všem stejně
Odkrajuje minutu po minutě
Cestu k cíli
Kdy proběhneš rovinou
Proskočíš hladinu napěněného oceánu
Který se bude táhnout
Od obzoru
Do neuchopitelného nekonečna