Večer v paneláku

děsím se obřího přímotopu, je jako oltář v kostele
z mešního vína upiju jen pár loků, stejně pak hledám čelo postele
vůbec se sem nehodí, k tomu linu a kulisám snadného života
čekám jak mrazy uhodí, pak pustím plyn až na mě příjde dřímota

mezi spárou a šedivým panelem, mezi nenatřenou prolézačkou
jsem tady uvězněn betonem a válím se pod stupačkou
cinkání piva jak hudba pro basy, jediná hudba mého já a otvíráku
opřený o porcelán s dlouhými vlasy, co smějou se a šeptaj ubožáku