Hynku!

Hynku!

Polyuretanový kousek hmoty se motá v šelestu louky,
pivo ve flašce má zase tu svou neutěšenou a dravou,
obzor se v rytmu výfukových plynů směje koutky
a já se zase hodlám brouzdat rosou, mokrou travou.

Nejprve minu ty brunátné tváře, avšak nepozdravím,
ještě za zády mám sídliště, utíkám v zelenym jak pašerák,
po vyšlapaných cestách, asi od pejskařů, já nezastavím,
jsem přece dost mladý na to aby mě udusil panelák!

Než po mě bude pátrat budík, jako po nezvěstném,
přičichnu k jehličí a neuhnu před dusivým dýmem.
Radši se dusit mokrým dřevem než velkoměstem,
radši si vylezu skálu, než žít s tím splínem...