K princeznám...
co jsou tak
krásné a tajemné
smutné i marnivé
křehké a spanilé
ty krásky v nesnázích
když smůla je provází
že na prince čekají
v to věří
přeci
každej malej kluk...
však
než z toho vyrostem...
pár vrásek nám přibude
zatím tolikrát
kouzlem i zázrakem
vezmem je do nebe
cokoliv budou chtít
splníme
né, že ne...
však až
jednou, někdo to vyzvoní
a vejde ti v známost
že princ už jim nevoní
že mají známost...
že mají dost
tvých
kouzel a zázraků
shodí tě z oblaků
jen tak...
vidíš
ty
hlupáku...
pak srdce ti rozhází
jak snadno se rozchází
najednou
když vidíš jak odchází
už
nějak nevěříš
k princeznám...
často se zastavíš...
hledáš
ty oči
jejich smích…
tu vůni
když ucítíš...
tolikrát
než...
než zase uvěříš
k princeznám...