Dopis

Čtu řádky psané tvojí rukou,
A písmo rozpíjí se slzou mou.
Hledím do nebe, obklopena temnotou
A tvoje oči, když hvězdy se zalesknou
Jakoby viděli bolest schovanou.

Věty se dotýkají slabých míst
A srdce bolí, žaludek nechce jíst.
Modré z nebe měla jsem ti snést
Když copánky chtěla si mi plést
A chránit blázna co lehce nechal se svést.

Čtu řádky co kdysi si psala
Z lásky jež konce neměla
O strachu,o pokoře, o boji i odpuštění
O tom jaká jsem a že větší lasky není
nežli tvojí ..

Co kdysi ukryto mému zraku
Teď na hladině slz plave
Když k nebi natahuju ruku
Vím, jediná upřímná láska byla ta tvoje...

Pohladím dopis co v rámečku mám,
Políbím fotku a růženec urovnám.
Jak mi tu chybíš větru zašeptám
Ulehnu do tmy, třeba poštěstí se nám
a ve snu se najdem .