Vzpomínáš, tak nějak jsi to chtěla
Vzpomínáš, tak nějak jsi to chtěla
Pojď, dnes večer proměníme se v zvíře
splyneme v jedno tělo a budeme volní
Pojď, projdem se loukou
teď, když měsíc skoro nesvítí
Pod závojem noci s výkřiky z hlubin lesa
až husí kůže ti naskočí…
Stíny jsou větší, stromy jako by ožily
stojíme sami uprostřed
svázáni strachem ze samoty
a přece tak volní
Na obloze svítí jen jediná hvězda
ta naše, vždycky jsem ti říkal
že tam někde je
Čas jako by nebyl přítomen
znásilněn vlastními pocity
přítomnost, minulost
pořád vrací nás zpět
Vzpomínáš, tak nějak jsi to chtěla
uprostřed louky, pod závojem noci
s výkřiky z hlubin lesa...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Komplexní hodnocení:
+: kvalitní veršová stavba, dobře zvolená slova, holky na to slyší
-: "stromy ožili" je tvrdé y, neoriginální (na stejné téma už jsem četl X básní a všechny úplně stejně prožité), osobně mi chybí oddělení slok mezerou
Výsledek: Zjevně máš z čeho čerpat a v psaní taky úplně nejhorší nebudeš. Báseň se čte krásně, zní krásně, ale nevyvolává žádné vnitřní pohnutí (které jsi možná očekával). Tak zdar.
08.09.2018 23:57:59 | Střelec
Páni...dík za zajímavej a podnětnej koment..teda vlastně rozbor.
Tahle věc je ze sešítku kterej si pomalu přepisuju do pc a v něm sem si začal psát datumy napsání bohužel až od 1999. Takže tohle sem psal kdo ví kdy ...někdy před 1998.
Njo...Stromy ožily...neživotný...y...opravím ..dík
09.09.2018 06:46:45 | Timy1123