On a vločka

Prošel se po čerstvě napadlém sněhu.
Přemýšlel, jestli i sníh zná lásku a něhu.
Přemýšlel, jestli je i on jako každý z nás.
Přemýšlel, jestli ten samý uvidí příští zimu zas.
Ze zahrady pak vešel na rušnou a špinavou ulici.
Všude na ní byl sníh černý, ušlapaný a věčně spící.
Zjistil, že i malá, ušlapaná sněhová vločka,
na lásku celý rok čekala, ale už se jí nedočká.
Vzal ji do svých rukou, protože věděl, že jen věčně bude spát.
V cestičkách těch lidských značkových bot jménem Kat.

A pak... ze střípků své smutné lásky,
uslyšel v duši důvěrně známé hlásky,
a znovu probudil je k radostnému životu,
aby tak zahnal smutek, křivdy a nicotu.
To však jen první krůčky věští,
na další cestě čeká lidské štěstí,
s náručí otevřenou také naděje,
víra v dobro ranní krůpěje...