KROTKÁ DEHYDRACE

Vesmír šrafovaný uhlem od hvězdného boha ,otáčím se zády k ledové kře,byla mým domovem,zastavím pohled na mou minulost dobra ,snídám na tvém místě a lámu vzduch v plicích ,píši o zradě a ubohosti štířích dnů ,to jak mi radila má múza již vymřelá v troskách portrétů .Nesním se zavřenými vězni ,za zdmi masturbace ,o utrpení a snech,přežívám ,jen abych prožil budoucnost ,zbytečně pluji v řece s písmenky , proto raději sbírám šváby ,to pro vaši zlost ,ukládám sbírku do svých střev.Razítkem smrti,tisknou mi život do sloupců z lučních celofánových motýlů, prolétnu s nimi k řece ctižádosti ,kde opouštějí můj osud , nasedám do člunu k Chámonu ,podává mi veslici s níž zhasínám svíci plovoucí po vodě v plechové nádobě ,slyším řev ,zřetelný ,zoufalý pláč dítěte spojen s nesrozumitelnou dětskou řečí,které rozumí jen děti se snažil prosit o pomoc,v průhledné nádobě zahlédl jsem potrat ,ten písklavý křik patřil oné nestvůře vyrobené bez zakázky,zvuky se vzdalovali a my pluli k jeskyni zoufání ,tam jsem měl poznat můj žal ,vystoupil jsem z člunu a vlastním nehtem staženým z palce pravé ruky platím za vykonanou službu ,ne moc zábavného převozníka,lidské části těla jsou daň ,které si žádá za onu práci ,však cesty zpátky neexistují ,do slepé jeskyně vchází mlhový opar ,mrazivé vlhko mě pohladilo po těle,nebylo nepříjemné,možná i trochu vzrušující,ale jen být na jiném místě,ne na břehu ve sluji podivných zvuků a ještě podivnějších výrazů vytvořených z nepřirozených poloh výklenků a tmavých částí průlomů připomínajících obrysy předků .