Čaje chuť...

Podivnou příchuť má můj čaj
Aroma co stoupá ze sklenice
Je podivně známé,něco mi připomíná
Možná čajovnu z náměstí Austerlitz
Je na rohu ulice
Koukal jsem odtamtud na želvu
a dívku co slézá z jejího krunýře
Je to o kašně schované
Pod rozkvetlou korunou sakury
Z níž do kašny padaly růžové květy
A opodál na lavičce milenci sedávali
Navečer bylo tam přívětivě
Ó rrvu árrr Strrasburrr
Ó rrvu árrr ma Féé

Podivnou má chuť
vychladlý čaj
ve sklenici pár zrníček cukru
zůstalo na dně
Skoro jako já sám
Jinak to bylo v la Boheme
na Montmártru
Pivo tam rozlévali do tupláků
a u okna v koutku
hráli dva kytaristé
Ten večer se mnou tam byl snad celý svět
Zpívali,tančili, veselili jsme se spolu tak
jak jen to nejlíp vlastně jde
jak nejlépe jsme to dokázali

Až mnohem později jsem si uvědomil
skutečnou hloubku tohoto grandiózního prožitku

Vzpomněl jsem si na melodii
kterou mám velmi rád
Toužill jsem, aby ji zahráli
Ale její název jsem neznal
a nevěděl jsem jak si o ni říci
Tak jsem ji zazpíval
Jeden z nich kývl
Ó yje,mezame mucho.....
Tančil na ni pak celý sál
Nor s japonkou,francouz s mulatkou
co měla úchvatné nohy
a vůbec byla krásná
jako jarni noc
Byl tam i pár z číny
a nějaký ind s američankou
Bylo to tak bezprostřední a úžasné
a bylo toho dost

Pak vešel muž v pláštěnce blankytné
Měl obrovský klobouk
a v ruce pštrosí brk
jímž čmáral cosi po obrovském papíře
Bylo nad ránem
a nechtělo se mi odejít

Podivnou,zvláštní chuť
má pár zrnek cukru
v čaji z mé sklenice...