Zvuk vřeten

Ač klopýtal jsem obsesí
Jak v tanci místní kretén
A všechny vajgly u cesty
Obcházel striktně zleva
Mezi zemí a nebesy
Zvuk rotujících vřeten
Přehlušil moje protesty
A rozvibroval střeva

Zas břity frézy života
Uřežou moje snahy
A stokrát můžu vykládat
Jak že to vlastně bylo
A v známé roli kokota
Co na držce má dlahy
Jak lhář zas budu vypadat
Až by se z toho blilo

Tak co není to poprvé
(Však doufám už ne znova)
A smutek smysl nemá
Co bych sám sebe deptal
Když frézován jsem do krve
A marná jsou má slova
Co vyřkla ústa němá
Když nikdo se mě neptal

P.S.
Jak psáno o pár básní níže
Nevrátí se nikdo
Nikdy