Pod střechou...

To přijde taková chvíle
a pak pomine
když v půl páté ráno
odcházíš od jiné
však...
co stalo se
pod střechou
to tam i zůstane

opít se s potěchou
v poupěti rozvitém
a zcela bez zábran
na gauči rozbitém
náhodné setkání
zakončit koitem

opravdu
zdá se to bláznivé
a nic už to nezmění
když děvče stydlivé
v ženu se promění...
pak nehty na zádech
do kůže vryje ti
v neznámém jazyce
každičký vzdech
a nežli odejdeš
vroucně tě políbí
touhou pak můžeš zmřít
po jejích rtech...

město je šedivé
v půl páté nad ránem
máš chuť se otočit
stále jsi omámen
to náhodné setkání
zhřešil si
co teď s tím...
jak srovnat si svědomí
když v záhybech
paměti
vzpomínka zůstane
na to že pod střechou
někdy tak hezky je
a ty víš
že tohle to tajemství
potichu...
potají...
v šedivých ulicích
navždy se ukryje...