Tam venku to musí být hrůza

Uvnitř bezpečí svého jediného pokoje před hořící svíčkou
jím studenou polévku svou poslední hliníkovou lžičkou
na sobě potem promočené pyžamo
ještě žiju ale už to není zadarmo
svět se bouří za zatemněnými okny prší teplý déšť
bubnuje neviditelnými kapkami na mé střešní okno a já se směju
dovnitř nemůžeš
už mě nikdy nedostaneš
už nikdy mě neuvidíš, světe
směju se a ďábel za mými zády se směje taky
ale jděte

Jedovatý ďábel si mě dává k snídani
narovnává mé oblouky a ohýbá mě ale já už jen praskám
protože nemám hodiny
ztratil jsem pojem o čase
a zítra až vstanu bude to stejné jako dnes
a pak zas
a zase
čím déle tam nevidím tím víc bojím se podívat
uvnitř bezpečí mého jediného pokoje sfoukávám hořící svíčku
ukládám do bezpečí lžičku
a pak tiše po špičkách
až k bezedné propasti
stojím a balancuji na hraně
na kraji
a potají
se nechám
když do mě zezadu šťouchne
a uvede koloběh událostí do chodu


nic už nás nezastaví tam venku to musí být hrůza












dívám se do plamene svíčky a věřím že jsem ji už sfoukl
a za oknem zatemněného pokoje létají včely padá listí a taje sníh
není kam bych se schoval když už je uvnitř mé hlavy
není kam jít proto se dívám do ohně a věřím že tak to má být




















knc