Ten zlej a člověk zmatenej

Člověk skomírá, pravdou jsou bludy.

Vida upíra, zájem v něm budí.

Je sympatický - nebezpečí láká

Chová se lidsky, jen s úmysly draka.

Muziku tvrdí, ani se neptal.

Lidé jsou hrdí, že dal jim metal.

Nic není svaté, ničí bez váhání

A lidi mladé, hyzdí tetování.

Ty čmáranice, chladné kovy

Ničí hranice, člověkovi.

A jiné cesty si nyní volí

Zloduch, prý čestný, rozsévá stvoly.

Mnohý tak sobecky pro svůj květ žije

Povýšen nad všecky s důvtipem zmije.

Plíží se nocí, zahalen tmou.

Chvástá se mocí, však ukrutnou.

Takhle se vkrádá, jak lítá šelma

Ctností je zrada, nezvratitelná.

Ukládá o život, nechce jen drobné.

Jak přijde mu vhod, člověka bodne.

Vrahů si cení, nevěstky hostí.

Lid uchvácený je smyslností.

Každý svého prý je štěstí strůjcem

Člověk nedobrý, tak stal se soudcem.

Chleba a vody již nestačí mu

Ďáblovy svody má na svačinu.