Olivy ve vaně

Olivy plavaly ve vaně a já tak nějak neúplně,
potlačila svou slabost.
Tvá vůně procitala do podzimního hříchu.

-Mimochodem, krásně voníš.

Byls jako šafrán, který jsi nejspíš do mého oběda tajně nasypal.
Jak jinak vysvětlit obscénnost té chvíle?
Odpusť mým prstům, že se chvěji, Trigorine.
A kdo za to může?
že Tvá vůně? Tolik láká mě.

Budu tvou Ninou, pro tuto chvíli.
Prozkoumám tě.
Vydám se úsečkou od shora až dolů.
Než zastavím někde uprostřed,
ztratím se pod tvým čelem.
Obejmu každou tvou vrásku a schovám do dlaní,
každý okamžik tvého doteku.

Ale zatím, olivy plavou ve vaně a ty unikáš stejně,
jako vytékající voda, která hladí kůži mého těla.
- Tak stejně studeně a bolavě.
Bolíš něžně Trigorine.
Ale, buď raději mým Harlekýnem.
-Protože, kde nepřiznáš hřích, není ani vina.