Rány

Jak dlouho asi trvá, než zacelý se rány,
co vryly se ti pod kůži, barvou křídel vrány.
Snad některé zasáhly, hluboko až příliš
jen idiot, ten mohl říct, že ranami sílíš.

Tak jen řekni, jaký to je? Sáhnout si až na dno.
Věř mi já vím, že tohle, neříká se snadno.
Dokážeš zas vstát, bez přátel co chtěli
zachránit tě láskou a místo štítů…těly.

Bez nich nejsi nic, nejsi vůbec nikým
a místo šťastných lidí, se spíš podobáš tichým.
Nezbylo ti nic, začal jsi se bát
takže jsi se rozhod, ten únavnej boj vzdát.

Po ruce ti stekl pramen, barvy rudé růže
to potom co se čepel dotkla, tvé rozpálené kůže.
Ve tmě jsi se chvěl, jak tětiva luku
a snad to byl sám osud, kdo zastavil ti ruku.

„Tak takhle já neskončím.“ Nůž odhodils vztekle
o život máš bojovat, ať v nebi nebo v pekle.
Ač na vratký nohy, tak postavil ses hrdě
Přesto, že si osud pohrál, až moc tvrdě.