bojí se lidí i svých šatů na ramínku ve skříni
pohrdá životem a topí se v inhalaci
bolavé vůně melancholie
❇
zachmýřená v odvážných představách
které se k ránu rozpouští
jako cukr v silném čaji
odchází do přítomnosti
pokryteckého nařasení
a jde vesele "hopsat a žít "