Stáří na dřeň

končící expirace bohulibého života
vykotlanými zuby vrásčitého stáří
hlodá masozeleninové přesolené kaše
sklízí kořeněnou úrodu mládí

provazovité údy ovlivněné Parkinsonem
vytváří na ploše jídelního stolu
expresionistickou abstrakci skvrn a fleků
výtvarné umění Jamese Pollocka

duhové odlesky nahosemenných zážitků
vsouvají rysy emocí do tváří
ve vlastní vizualizaci mladých zážitků
jsou sami sobě režisérem i produkčním

nájezd reality plnoautomatického nevědomí
nepodstupuje protřesení sítem rozdílů
co včera bylo a co včera bude
zítřek se rozhodl prostě nebýt