Kapky krve

Déšť padá na tvou hlavu, 

nemůžeš jej zastavit. 

Podíváš se na oblohu, 

a hned je ti do pláče. 

 

Vzpomínáš si na tu noc, 

kdy bylo stejné počasí? 

Kdy přál sis jenom jednu věc, 

abys mohl déle žít? 

 

Vrah stál na proti tobě, 

s nožem v ruce,

s jasným cílem, 

a bez špetky slitování. 

 

Pak tě bodl do srdce. 

Zbyla jen tma, ticho a déšť. 

Déšť co smývá ti krev z rány, 

pak mizí do bláta pod tebou. 

 

Tvůj pes se vrhá na vraha, 

Neví,  že už je pozdě,

že měl zasáhnout dřív. 

Vrah bere nůž, pes je ale rychlejší. 

 

Vrah padá nedaleko tebe, 

S nožem vedle sebe, 

s ránou v krku, možná ještě slabě dýchá... 

Lituje teď toho činu? 

 

Už je pozdě, umírá. 

Dopadl hůř než ty? 

Všechno je už jedno. 

Už zbyl jen ten pes. 

 

Pes je stal jediným svědkem. 

Němým svědkem,  který zůstal sám. 

Sám v dešti,  bez svého pána.