bolavé

Cizí jsou rysy
jež znám stovky rán,
přibité k podleze
hřeby odcizení,
jsem tu ted s tebou
a přece sám,
možná ,že čekám
cosi se změní,

řetězem kovaným
bezduchou hodinou,
spoutané pouze
je prázdné tělo,
do tváře, když udeříš
bolavou vteřinou,
nic necítí..
duše i srdce již
dávno uletělo.

Brodím se zemdlenou,
strápenou bytostí,
marně se snažím,
držet touhy své v hrsti,
že život nežiji,
mrazí mě do kostí
a láska mi
protekla mezi prsty...