Nemám štěstí na štěstí,
míjím se s ním u cesty,
hledám je rok od roku,
uplavalo po potoku.
Co je vlastně to štěstí,
jak vypadá, jak chutná?
Poletuje v povětří
a lidi jsou mu putna.
K čemu je nám to štěstí,
neumíme ho pěstit.
Stále po něm toužíme,
bez něho se soužíme.
Kdo je nemá jenom pláče,
vsadím je do květináče,
smítku hodím do čaje,
snad má duše roztaje.
Co je to vlastně štěstí?
Milý úsměv, pohlazení?
S lepou děvou chvilka tance?
Dobré pití, kousek žvance?
Či poctivá práce, píle,
okamžik, pouhá chvíle.
Je to láska, souznění,
vřelý cit až k zbláznění.