Namaloval jsi na dno skříně mojí hlavu

Namaloval jsi na dno skříně mojí hlavu
a vepsal do ní báseň
- mně se to líbilo
než mi došlo, že je celá
v minulym čase,
a ta hlava je nějak moc hranatá
a taky jakoby schválně rozmazaná,
a že jsi tu básničku napsal přes celou mojí pusu
- jako bys jí těma slovama přelepil, abych nemohla nic říct...

Tak jsem (mlčky) vzala tu hlavu,
běžela dlouho a rychle,
až na louku plnou modrejch jelenů (to bylo tak ve tři)
a tam jsem jí zahrabala pod starou borovici.

Možná by to mělo mít ještě pokračování,
ale vážně nevím, jestli s Tebou budu mluvit nebo ne,
až zase doběhnu domů.