Samota

 

 

Samota je ta potvora,

co žere za živa rozum.

Přišla jak průvan do dvora,

snědla už hubenou kozu.

 

Samota je nenažraná,

má hlad, je stále při chuti.

Vchází ráda nepozvaná,

své černé stíny ti vnutí.

 

Je chytrá, ale i lstivá,

vloudí se do snů a mysli.

Je plačtivá i bolestivá,

šklebí se úsměvem kyslým.

 

Je lepkavá jako smůla,

drží se zuby, i nehty.

Vešla, ani se nevyzula,

pocuchá duši a nervy.

 

Samota přátele nemá,

jak dravec vyhlíží oběť.

K osudu člověka slepá,

v hlavě tvé bude si hovět.

 

Nesnáší veselí a smích,

proto se na svět usmívej.

Vyžeňte ji z domovů svých, 

táhni samoto, utíkej.