Zajatci času

Jako zajatce času
unáší nás proud řeky života
některé rychleji některé pomalu
spolkne černočerná nicota

Kam vlastně běžíme
sami sebe se ptáme
a na konci té řeky
je něco tajemné a neznámé

čas stále rychleji
naše duše zžírá
jako sněhová koule valící se z kopce
na rychlosti nabírá

přibývají vrásky
a rychle běží léta
jsme zajatci času
a povrchního světa

a všechny naše lásky
dávají nám sbohem
na poslední cestě
až pohltí nás oheň